- Petr Zajíc ,
- 27. 07. 2025
Sklenka vodky, ocelový pohled a mobil z jiné éry. Artěmij Panarin netančí podle pravidel digitální doby, zato rozdává radost hokejovou holí i lidským přístupem. Spoluhráči ho milují, trenéři občas kroutí hlavou.
Uprostřed noci, když se Manhattan uklidní a v kabinách Madison Square Garden utichne poslední ventilátor, začíná čas Artěmije Panarina. Místo regenerace v kryosauně či sledování statistik v analytických aplikacích sahá po své ruské vodce, zavolá parťákovi a za pár minut už pálí panáky ve sklepě Ryana Reavese. A o pár hodin později? Ještě se stihne trefit do koše v garážovém basketu.
„Přišel kolem jedné v noci, jen tak na otočku, s flaškou v ruce. Do čtyř jsme popíjeli a házeli si míčem. On byl prostě pohodář,“ vzpomíná Reaves v podcastu Cam & Strick. Hráč, který by spíš než k Panarinovi pasoval k výměně názorů u mantinelu, nakonec sehrál roli... osobního asistenta.
Bez iPhonu, bez stresu: Ruský šikula a jeho analogový život
Nejde však jen o večírky. Panarin je zkrátka jiný i mimo led. V době, kdy hráči ladí tréninkové plány přes chytré hodinky, nosí v kapse starý tlačítkový telefon. Bez internetu, bez aplikací. A přesto všechno zvládá.
„Panarin měl tlačítkový mobil. Opravdu. My jsme všechno měli v aplikaci – tréninky, meetingy, výjezdy. On nic. Psával jsem mu každý den, kdy co máme. Normálně jsem mu plánoval den jako sekretář,“ směje se Reaves.
Přes veškerou excentričnost Panarin působí na své okolí překvapivě lidsky. Kabina ho miluje, nejen kvůli tomu, co umí s pukem, ale i pro jeho přirozený šarm. Nehraje si na hvězdu, i když jí bez debat je. S Reavesem si sedli jako dva úplně rozdílné světy – jeden vášnivý rváč, druhý jemný technik. A přesto jim to klapalo.
Oba muži si zůstali blízcí. Z jejich společných večerů nezbyly jen historky pro podcasty, ale i vzpomínky na opravdové přátelství. Bez ohledu na to, zda ho řídí chytrý telefon, nebo srdce.
Na ledě stroj na body, v soukromí duše kabiny
Zní to jako historka z dob Jaromíra Jágra. Jenže tohle je realita současné NHL. A kupodivu, tento „analogový“ životní styl Panarina rozhodně nebrzdí. Právě ve zmíněné sezoně nasbíral 96 bodů. A co víc, o dva roky později přidal 120. To vše bez kalendáře, bez notifikací, zato s talentem, který si cestu najde sám.