Nadal se uklonil Djokovićovi: „Je nejlepší, s kým jsem hrál.“ Fanoušci i tak měli raději jeho boj s Federerem

„Byla to šachová partie, každý věděl, co přijde“

Když se řekne Nadal vs. Federer, každý si okamžitě vybaví elektrizující zápasy plné neskutečných výměn, dramatických momentů a ikonických bitev na největších světových pódiích. Byla to rivalita, která definovala moderní tenis.

„S Rogerem byla naše rivalita pro fanoušky atraktivnější než ta s Novakem,“ přiznal Nadal. „Ačkoliv jsem s Djokovićem odehrál víc zápasů, s Rogerem to bylo o jasné strategii. Já se snažil ničit jeho bekhend, on se snažil hrát agresivně a diktovat tempo. Bylo to jako šachová partie, kde každý věděl, co se stane, ale stejně to bylo fascinující.“

Taktika byla jasná: Nadalův topspinovaný forhend proti Federerovu jednoručnému bekhendu. Tento vzorec se opakoval znovu a znovu, přesto to nikdy neomrzelo. Fanoušci věděli, že Federer se pokusí útočit, že Nadal mu bude posílat vysoké míče do bekhendu a že to bude válka stylů, která mohla dopadnout jakkoliv.

Proti Djokovićovi? Tady žádný plán neexistoval

Když přišla řeč na Djokoviće, Nadal uznal, že tam už to bylo jiné. Strategie? Na papíře možná existovala, ale realita byla tvrdší.

„Proti Novakovi jsem se musel prostě dostat do extrémní formy. Nebylo to o jasném plánu jako proti Rogerovi. S Djokovićem to nebylo o tom, že bych ho mohl soustavně ničit na jedné slabině. Musel jsem změnit přístup – začal jsem víc používat slice, hrát na střed kurtu, abych mu nedával tolik úhlů. Ale to nebylo tak čitelné jako s Federerem.“

A právě tady je ten rozdíl. Zatímco Nadal s Federerem hráli věčnou partii, která bavila svou předvídatelností, Djoković byl jako chameleon – dokázal se přizpůsobit všemu a všem. Žádná jasná taktika proti němu nefungovala dlouhodobě. A to dělalo jejich souboje méně „pohádkové“, zato o to více frustrující pro soupeře.

Federer byl elegance, Djoković je dokonalost

Nadal si přitom neodpustil poklonu Djokovićovi, kterého označil za nejlepšího hráče, proti kterému kdy hrál a kterého kdy viděl.

„Jeho hra je neskutečně komplexní. Nepotřebuje hrát riskantně, dokáže všechno – obranu, útok, fyzičku, taktiku. Nemůžete na něj přijít s něčím, co by ho zlomilo. A to ho dělá tak nebezpečným.“

A právě tady se dostáváme k tomu, proč Djoković nikdy nebude mít stejnou auru jako Federer. Federer byl dokonalým ztělesněním elegance a umění, kdežto Djoković je čistá efektivita a nezdolná mašina na vítězství. Fanoušci chtějí vidět krásný tenis, ne neprostupnou zeď, která pohltí všechny útoky a vrátí míček do hry i z těch nejneuvěřitelnějších pozic.

Zlatá éra se chýlí ke konci, ale příběhy zůstávají

Djoković má statistiky, Federer měl styl, Nadal měl srdce. Každý z nich dal tenisu něco jiného a každý z nich si zajistil nesmrtelnost. Nadalova otevřenost v rozhovoru jen potvrzuje, jak moc si s Djokovićem i Federerem pomáhali k lepším výkonům. Bez sebe by nedosáhli takových úspěchů, bez nich by tenis nebyl tím, čím byl poslední dvě dekády.

„Všichni jsme se posouvali navzájem. Bez Novaka bych nebyl tam, kde jsem. Bez Rogera bych nebyl tam, kde jsem. A jsem si jistý, že to platí i naopak,“ uzavřel Nadal.