- Jan Matas ,
- 21. 05. 2026
top zprávy
Tenis miluje pohádky, jenže některé z nich mají trochu krutý dovětek. Vyhrajete Grand Slam, zapíšete se do historie, zvednete nad hlavu trofej a svět vám padne k nohám. A pak? Najednou se z vás stane "one-Slam wonder", nebolihráč nebo hráčka, kterým se povedl jeden životní úder a podle skeptiků už nikdy další nepřijde.
Dotyčná nálepka se teď znovu vznáší nad blížícím se Roland Garros. V pavouku pařížského grandslamu totiž figuruje hned deset aktivních šampionů s jediným majorem v kariéře. A zatímco mezi muži jsou jen dva (Daniil Medvedev a Marin Čilić), ženská část připomíná regulérní klub nenaplněných druhých kapitol.
Ve hře jsou totiž také Madison Keys, Markéta Vondroušová, Emma Raducanu, Sofia Kenin, Bianca Andreescu, Sloane Stephens a Jelena Ostapenko. Každá z nich už jednou okusila tenisovou nesmrtelnost a každá zároveň poznala, jak rychle umí tenisový svět přepnout z obdivu do pochybností...
Specifický případ představuje právě Vondroušová. Česká levačka, kterou Mats Wilander kdysi označil za hráčku s "nejlepšíma rukama v ženském tenise", byla vždycky synonymem kreativity, citu a tenisové inteligence.
Jenže její kariéru neustále brzdily zdravotní problémy a operace. Přesto už v devatenácti letech senzačně dokráčela do finále Roland Garros a později ovládla Wimbledon.
Jenže i letos kolem ní visí otazník. Nejen kvůli formě a zdraví, ale také kvůli probíhajícímu sporu s ITIA po odmítnutí mimosoutěžního dopingového testu.
Pokud někdo zosobňuje definici "jednoho zázračného turnaje", pak je to Raducanu. Britka v roce 2021 šokovala svět triumfem na US Open coby kvalifikantka, což se v moderním tenise prakticky rovná sci-fi scénáři. Od té doby ale spíš střídá trenéry, zdravotní pauzy a zklamání. Na antuce navíc její hra nikdy úplně nerozkvetla a její účast v Paříži je nejistá.
Podobně turbulentní cestu mají za sebou i Kenin nebo Andreescu. Obě po grandslamových triumfech doplatily na tlak očekávání, zdravotní problémy i psychickou zátěž. Z budoucích superhvězd se postupně staly hráčky hledající ztracený rytmus.
Na opačné straně spektra stojí Ostapenko. Chaotická, nevyzpytatelná, občas kontroverzní, ale pořád nebezpečná. Lotyška vyhrála Roland Garros už jako dvacetiletá a na rozdíl od mnoha dalších "One-Slam Wonders" se nikdy úplně nerozpadla pod tíhou očekávání. Pořád pálí vítězné údery bez ohledu na skóre nebo okolnosti. Problém je jen v tom, že stejně často pálí i do autu.
A pak jsou tu veteráni Medveděv a Čilić. Dva hráči, kteří měli tu smůlu, že jejich kariéry spolkla éra Big Three. Rus by bez Novaka Djokovice, Rafaela Nadala a Rogera Federera možná sbíral grandslamy po hrstech. Jenže Paříž pro něj dlouhodobě představuje tenisovou šifru, na Roland Garros dokonce první čtyři starty nevyhrál ani jediný zápas.
Čilić je na tom paradoxně na antuce možná lépe. Chorvatský obr už v Paříži hrál semifinále a stále disponuje servisem i forhendem, které mohou kohokoliv dostat pod tlak. V sedmatřiceti letech ale spíš připomíná posledního mohykána generace, která pomalu mizí.
Šance, že některý z těchto hráčů nebo hráček v Paříži skutečně získá druhý grandslamový titul, není velká, nebo to vidíte jinak?
