- Jiří Zubík ,
- 04. 02. 2025
Mistrovství světa v házené se pomalu ale jistě blíží ke svému konci. Již dnes pozná Unity Arena v Oslu nejen nového šampiona, ale i majitele bronzu. Ještě před tím se však SportWin zaměřil na individuální výkony hráčů a vybíral ideální sestavu turnaje.
Na turnaji byla k vidění řada celá řada skvělých individuálních výkonů. Sportwin měl ve své ideální sedmičce za hlavní kritérium dodržovat pozice jednotlivých hráčů, hodnotil jejich přínos pro tým a také bylo podmínkou pro účast v all-stars týmu minimálně 5 odehraných utkání. Jak tedy podle nás vypadá nejlepší možná sestava?
Brankář - Dominik Kuzmanovič (Chorvatsko)
Mezi tyčemi byla opravdu těžká volba. Statistikám kraluje dánský brankář Emil Nielsen, který má fantastickou úspěšnost zákroků 43% a průměr 14 zákroků na zápas. Dalším velkým kandidátem byl německý gólman Andreas Wolff, jenž dlouho držel svůj tým nad vodou. Nakonec jsme se ale rozhodli pro chorvatského strůjce úspěchu Dominika Kuzmanoviče. Ten sice ve statistikách o něco málo zaostává za Nielsenem a s úspěšností 38% mu patří mezi brankáři šestá pozice, Kuzmanovič měl ale na chorvatský postup do finále zcela zásadní vliv.
Chorvatsko hrálo play-off vlastně od zápasu s Islandem, po kterém muselo ještě zdolat Slovinsko, aby se vůbec podívalo do vyřazovací fáze. To se podařilo a jedné ze tří pořadatelských zemí stál rázem ve čtvrtfinále v cestě celek Maďarska. Všechny tři zápasy a poté i ten semifinálový s Francií měly jednu společnou věc. Ať už měli Chorvati vysoký náskok, který soupeř začínal ukrajovat, nebo naopak sami dotahovali, vždy se v důležitou chvíli vytáhl s klíčovými zákroky právě Kuzmanovič. Tyto stěžejní momenty a vynikající výkony nenechaly klidným ani jeho krajana, někdejšího nejlepšího fotbalistu planety Luku Modriče, jenž Kuzmanoviče a celý tým vyzdvihl na sociálních sítích.
Levé křídlo – Marin Jelinič (Chorvatsko)
Také na levém křídle byli dva hlavní aktéři z finálových týmů. A i tentokrát se přikláníme k hráči Chorvatska. Marin Jelinič sice zaostává za Emilem Manfeldtem Jakobsenem v počtu nastřílených branek, jeho efektivita zakončení je však o 9% vyšší. Jakobsen hraje vynikající turnaj, se 40 brankami na kontě uzavírá elitní desítku střelců a dánské spojky ho umí skvěle využít při postupném útoku. To se tak úplně nedá říct o Jeliničovi, jenž vyprodukoval o 21 střel méně (odehrál jen 7 utkání), avšak také on ukázal, že se na něj může tým v klíčových momentech naprosto spolehnout. Z 32 pokusů rozvlnil síť hned 27krát, z nichž 12 gólů zaznamenal po rychlém útoku. V tomto ukazateli (rychlý protiútok) je dokonce stoprocentní a drží v něm prvenství. Jelinič svojí účast mezi sedmi nejlepšími navíc podtrhuje i v obraně, kde obral soupeře o míč díky dobrému čtení hry téměř jednou v každém duelu. Velký kredit ale rozhodně patří i Jakobsenovi.
Levá spojka – Simon Bogetoft Pytlick (Dánsko)
Přesouváme se na pozici spojek, což jsou v házené klíčové posty, a tady už vévodí Dánové. Autor 46 gólů Simon Bogetoft Pytlick hraje opravdu skvělý turnaj. Výborně si vede v tabulce produktivity, kde drží díky 24 asistencím 2. místo a vešel se i do první desítky nejlepších střelců z 9 metrů a delší vzdálenosti. Samozřejmě je u levé spojky jedním z hlavních ukazatelů počet branek, kde sice Pytlick ztrácí na Filipa Kuzmanovskiho ze Severní Makedonie, na rozdíl od Makedonce je ale komplexnějším hráčem. Kuzmanovski byl společně s Martimem Costou z Portugalska hlavním protikandidátem na tuto pozici, tady ale pro nás poměrně jednoznačně vítězí Dán.
Střední spojka – Rasmus Lauge Schmidt (Dánsko)
Ačkoliv Rasmus Lauge Schmidt odehrál jen pět utkání, ukázal v nich, proč by neměl v nejlepší sestavě chybět. Dánové na spojkách dominují, za což mohou vděčit svému třiatřicetiletému režisérovi. Lauge i za tak nízký počet startů stihl zapsat bilanci 27+11, v semifinále to byl on, kdo to bral společně s Gidselem v důležitých chvílích při startu druhé půle na sebe a díky nim a Nielsenovi v brance si mohli Dánové užít klidný závěr zápasu. Tak to vlastně platilo i v dalších utkáních. Dánsko prochází turnajem jako nůž máslem a velkou zásluhu na tom má právě hra jejich spojek. Z ostatních středních spojek je ještě třeba vypíchnout Luca Steinse z Nizozemska, jemuž navzdory vyřazení v osmifinálových skupinách stále patří 8. místo v produktivitě. Velký přínos pro svůj tým měl i Portugalec Salvador Salvador, o něhož se celek z Pyrenejského poloostrova opíral nejen v defenzivě. Salvador vyprodukoval úctyhodných 31 gólových přihrávek a vstřelil 20 gólů, v útočné fázi ovšem nastupoval na levé spojce. Jeho kreativita a schopnost najít dobře postaveného spoluhráče by se ovšem na střední spojce neztratila.
Pivot – Victor Iturriza Alvarez (Portugalsko)
Na pozici pivota byli podle nás nejvýraznějšími postavami hráči poražených semifinálových celků. Francouz Ludovic Fabregas potřeboval na 19 branek jen 22 střel, v obraně pomohl devíti bloky a obral soupeře pětkrát o míč. Pro Francouze, kteří byli jedním z favoritů turnaje, byl v klíčových momentech mužem, na kterého se mohli spolehnout, přesto volíme Portugalce Victora Iturrizu Alváreze. Ten měl čísla ještě lepší. Soupeři vypíchl dvojnásobek míčů (10), a i když má o tři bloky méně než Fabregas, mluví pro něj tučnější střelecký příspěvek. Alvárez dal totiž o 10 branek víc, přičemž měl velmi solidní procento úspěšnosti 83. Nutno ale říct, že odehrál o jeden zápas víc.
Pravá spojka – Mathias Gidsel (Dánsko)
I když byla pravá spojka postem, kde měla většina týmů své hlavní hvězdy, v tomto případě doslova nebylo o čem. Gidsel už má na kontě 105 kanadských bodů za 64 gólů a 41 asistencí, a aby ho druhý Simon Bogetoft Pytlick překonal, potřeboval by ve finále nasbírat o 36 bodů více. Gidsel s těmito čísly zkrátka nemá konkurenci a nechává za sebou hráče, jako například Dika Mem nebo Francisco Costa. Tady ani není třeba dalších slov, jednoznačně nejlepší hráč turnaje.
Pravé křídlo – Filip Glavaš (Chorvatsko)
Jasná volba pro nás byla i na pravém křídle, kde je nejlepším hráčem Chorvat Filip Glavaš. Muž s chirurgicky přesnou rukou si drží i se svými 43 pokusy fantastickou úspěšnost zakončení 86%, což je suverénně nejlepší číslo mezi hráči, kteří na soupeřovu bránu vyslali více než 40 projektilů. Glavašovi sice může zvedat tuto bilanci i skutečnost, že zahrává sedmimetrové hody, ale ani ty není jednoduché proměňovat. Z 19 sedmiček byl úspěšný v 17 případech, což mu stačí na 4. místo za Erikem Damböckem z Rakouska, Ali Zeinem z Egypta i Brunem Landimem z Kapverd. Všichni tři ale házeli mnohem méně sedmiček. Velmi dobré výkony Glavaš podává i v defenzivě.