BLOG: Z hrdiny psancem. Friis si neví rady, Sparta by ho měla odvolat

I když se tento článek může zdát k Friisovi až nespravedlivý, už vážně není nač čekat. Sparta spadla do obrovské mizérie. A plavovlasý seveřan evidentně neví, jak z ní ven. Není to kritika. Jen pojmenování situace. Ztráta formy, nesváry v kabině i zranění klíčových opor je totiž věc jedna, šílený psychický stav celého týmu zase ta druhá. A i kvůli tomu Sparta hoří na celé čáře.

Zdá se být skoro nemožné, aby se projev sebevědomé armády, která ještě v květnu slavila double, za krátkou dobu tak rapidně změnil, realita je ale v tomhle zcela smrtící. Od zbytečné domácí prohry 2:3 s Olomoucí Sparta padá níž a níž. Místo toho, aby o reprezentační pauze nakopla motory, se propadá stále hlouběji a nejde to zastavit. Neporazit doma Teplice (1:1) je těžká rána sama o sobě, debakl s Atlétikem o šest branek už však zavání totální blamáží. Že je soupeř výkonnostně jinde? Samozřejmě, to ale není žádná omluva. Sparta šla do utkání nastavená způsobem, že si spoustu gólů dala vlastně sama, na hřišti nechtěla vůbec být.

Můžete padnout. Klidně i o víc gólů a pořád odejdete z hřiště se ctí, Sparta ale čest ztratila. Třeba brankář Peter Vindahl působí už řadu zápasů až komickým dojmem, přesto chytá směle dál. Jak je možné, že ho trenér neposadil dávno na lavičku? Jak je možné, že si svou evropskou premiéru v základní sestavě odbude zrovna proti Atlétiku obránce Mathias Ross, jenž byl se svým rychlostním deficitem poslán předem na porážku? Jak je možné, že posila za sto milionů Albion Rrahmani nedostane jeden kloudný balón za celý zápas? Že Spartě úplně odešel střed zálohy, že za tak strašně krátkou dobu odešla úplně celá?

Ano, jsou tu objektivní důvody (a není jich zrovna málo), proč to Spartě nelepí, proč šla výkonnostně dolů. V takových chvílích musíte ale zabrat o to víc, snažit se nepřízeň osudu zlomit nadšením a silou. Že to nejde, když z týmu odešli srdcaři Ladislav Krejčí s Janem Kuchtou? Se vší úctou k nim, minimálně na druhém jmenovaném hra Sparty už delší čas nestála. A i kdyby ano, Sparta ho do Dánska pustila s lehkým srdcem, na jeho odchod byla zjevně připravena. Nebo si to alespoň myslela…

Teď ale to zásadní. Byť na po*raného i záchod spadne (a obnovené zranění Lukáše Haraslína to jasně dokládá), pořád nejde ničím hájit to, že se Sparta poráží sama. Že si hráči nevěří způsobem, který je až zarážející. Zatímco hlavní strůjce dvou titulů Brian Priske je v první řadě skvělý trenér a ještě lepší psycholog, Friis to druhé vůbec nezvládá. Neví si rady a je to do očí bijící. Stejně jako to, že vůbec nechápe závažnost situace. Že absolutně neuvažuje o odstoupení? Naopak by odstoupit sám měl. Pokud ne, vyhodit by ho měla Sparta.

Friis může být jednou skvělý kormidelník. Nikdo mu neodpírá, že i on Spartu pozvedl, že ji po dlouhých 19 letech dostal do Champions League. Na druhou stranu, po Priskem zdědil coby jeho asistent fungující mančaft, tak trochu stačilo nic nepokazit. On sám sice není příčinou toho, že to šlo potom dolů, evidentně ale neumí mužstvo nakopnout. Vrátit mu důstojnost. O vítězné vlně ani nemluvě…

Může za to i fakt, že v podobném bahně nikdy nestál, jako hlavní trenér vedl před Spartou pouze Viborg s Aalborgem. Na stejnou pozici ve Spartě zkrátka ještě nedorostl a není to ostuda. Ani nebylo chybou, že mu vedení dalo tuhle šanci. Velkou chybou by však bylo, kdyby Friis vydržel ve funkci až do zimy.