Mentalita vítězů, kolaps Slavie i frajer Priske. Pět důvodů, proč Sparta obhájila titul

1, Vítězná mentalita

Proč Sparta čekala na titul dlouhých devět let, než se ho loni v létě konečně dočkala? Důvodů je samozřejmě víc, ten jeden se však každý rok vracel jako bumerang. Po pár výhrách přišel vždycky náraz do zdi. Nečekaná ztráta, jež Letenské vrátila o krok zpátky. Nyní už to ale neplatí. Sparta se naučila vyhrávat, je vnitřně silná. Zvládá zápasy, ve kterých se jí třeba tolik nedaří, což ji po roce dovedlo znovu k trůnu. Stojí zatím hlavně vyspělost kádru, jeho nezpochybnitelná kvalita. Mužstvo si věří a na rozdíl od předešlých let má proč. Trenér Brian Priske do týmu vrátil vítěznou mentalitu. A i když se jeho kolečkům po zápasech nejdřív všichni smáli, teď se směje on.

2, Vydařené posily

Právě v tomhle byl největší rozdíl mezi Spartou a Slavií. Zatímco hráči jako Christos Zafeiris, Conrad Wallem nebo Muhamed Tijani měli na jaře do formy daleko, posily Sparty si vysokou výkonnost dokázali držet po celou sezonu. To bylo velmi důležité. Dánský gólman Peter Vindahl prokázal, že může být oporou v bráně na dlouhé časy, do mužstva skvěle zapadli i Qazim Laci a Kaan Kairinen. Samostatnou kapitolou je pak Veljko Birmančevič. Na svém postu asi nejlepší hráč celé ligy, který dokáže rozhodovat zápasy. Jeho příchod byl pro Spartu doslova majstrštyk.

3, Zvládnutá derby

I proto, že se Plzeň celkem logicky soustředila hlavně na poháry, bylo od začátku jasné, že stejně jako loni si to Sparta rozdá o titul se Slavií. Klíčové tak bylo zvládnout vzájemné zápasy, což se Letenským povedlo. Sice ani jednou nezvítězili (kromě poháru), to však jejich tradiční rival také ne. Urodily se celkem tři remízy, přičemž ta v nadstavbě byla naprosto zásadní. Co na tom, že gól zase nepadl, tenhle zápas fanoušky bavil. Hrálo se nahoru a dolů, zářili oba brankáři. Ale především je třeba říct, že zatímco ještě v minulém ročníku na tom byli sešívaní herně lépe, v aktuální sezoně se tenhle faktor minimálně srovnal. Sparta získala titul právem.

4, Kolaps Slavie

S bodem číslo tři úzce souvisí ten čtvrtý. Nadstavba by pro všechny byla mnohem zajímavější, kdyby Slavia naprosto nezkolabovala v závěru základní části. Ve 28. kole padla po odevzdaném výkonu v Plzni, která přitom pouze jednou trefila bránu, pak přišla blamáž doma s Olomoucí. I když byla Slavia v zápase jasně lepší, nechala jít Hanáky do vedení 2:0 a při drtivém tlaku na závěr už dokázala pouze srovnat. Její odstup tak na Spartu tak rázem činil čtyři body. Vrátit do hry se Slavia mohla jen vítězstvím na Letné, tam však zase nedokázala vstřelit branku. Ne, takhle se o titul zkrátka nebojuje.

5, Správní lídři

Psalo se o tom už loni, teď je třeba to znovu zopakovat. Možná i dvakrát podtrhnout. Po letech hledání má Sparta konečně ty správné vůdce, v kabině i na hřišti. O pozitivním vlivu Priskeho na Spartu i celou ligu ani netřeba mluvit. Nejde jen o to, že Spartu naučil vyhrávat, že jí vtisknul atraktivní herní tvář. Také ji zkulturnil navenek i zevnitř. Svou lidskostí ji přiblížil i lidem, kteří ji dřív nemohli ani cítit. Už jen za to by mu měli před Letnou vystavět sochu. Jednoznačně správná byla i sázka na Ladislava Krejčího coby kapitána, byť si v průběhu jara prožil strašidelné období. Stane se. Zajíci se počítají až po honu a Krejčí má ty zajíce už dva. Do Španělska může odejít jako král. Svůj úkol splnil.