- Jan Matas ,
- 10. 08. 2026
top zprávy
Nicole Krutilová má za sebou cestu, na kterou by jiným atletům nestačilo několik kariér. Ještě před pár lety přemlouvala trenéra, aby ji vůbec pustil ke skoku o tyči. Od té doby zvládla zdravotní problémy, mononukleózu, cystu, úzkosti i týdny o berlích. Teď má osmnáctiletá Češka doma zlato z juniorského mistrovství světa.
Ke skoku o tyči přitom vedla pořádná oklika. Krutilová se odmala věnovala gymnastice a později chtěla hrát volejbal. Jenže její prsty měly na sportovní budoucnost trochu jiný názor...
"K atletice jsem se dostala v podstatě náhodou. Původně jsem chtěla hrát volejbal, ale pořád jsem si lámala prsty, tak jsem šla radši na atletiku,“ vzpomínala v interview pro web atletika.cz.
Na pražské Jeseniovce začínala pod Danielem Musilem jako vícebojařka. Skok o tyči ji však lákal od začátku a dva roky trenéra přesvědčovala, aby jí ho dovolil vyzkoušet. Když nakonec uspěla, začala spolupracovat se Slávou Paterou.
A progres byl raketový. První závod absolvovala v roce 2023, o rok později skončila čtvrtá na mistrovství Evropy dorostu a probojovala se také na juniorské MS v Limě, kde mezi staršími soupeřkami obsadila sedmé místo.
"Když jsem tehdy v hale skočila sotva tři metry, tak mě ani nenapadlo, že bych v létě mohla reprezentovat. To byl trošku úlet, ale zlepšovala jsem se fakt rychle,“ přiznala.
Za rychlým vzestupem se ale skrývala podstatně komplikovanější realita. V roce 2024 začala při fyzické zátěži omdlévat, někdy dokonce během samotného skoku. Lékaři nakonec zjistili problém s reakcí cév na zátěž.
K tomu se přidaly dlouhodobé potíže s třísly, přitahovači a stydkou kostí, které Krutilová spojuje i s tvrdým gymnastickým tréninkem v dětství.
Ještě větší rána přišla v únoru 2025. "Řekli mi, že mám cystu na vaječníku a je i možnost, že o něj přijdu. K tomu dodali, že musí zjistit, zda to není zhoubné. V tu dobu se mi ještě více rozjely úzkosti, které už jsem měla předtím, a už to hraničilo s panickými atakami," líčila.
Pomoc našla především u své matky a postupně se naučila lépe pracovat s emocemi. Jenže následně zjistila, že halovou sezonu absolvovala s mononukleózou. Přesto dokázala vyhrát juniorské mistrovství republiky a posunout osobní rekord na 420 centimetrů.
Před evropským šampionátem v Tampere pak řešila další dilema. Lékaři ji upozornili, že závodění s cystou představuje riziko. Přesto odjela.
Finále se proměnilo v sérii nepříjemností. Nejdříve ji prudce píchlo v břiše, následně jí padající laťka roztrhla ret a při dalším pokusu skončila mimo doskočiště. "Dodnes nevím, jak se to stalo. Vůbec nic si z toho nepamatuju. Byl zázrak, že jsem těch 415 třetím pokusem skočila. Bojovala jsem, ale nevyšlo to," uvedla.
Po zkušenosti z Tampere začala intenzivně pracovat také na psychice s mentálním koučem Lacem Bittnerem. Výsledky se dostavily rychle. V hale posunula český juniorský rekord na 441 centimetrů.
Jenže problémy se stydkou kostí ji následně na dva měsíce prakticky vyřadily z přípravy. "Měli jsme s koučem debatu, zda mám vůbec letos závodit, že je potřeba čas, aby to dorostlo. Naštěstí díky všem, se kterými spolupracuji, jsme dokázali vytěžit z minima celkem dost," připomněla.
V Táboře následně skočila 452 centimetrů a vytvořila český juniorský rekord pod širým nebem. Do Eugene tak odlétala jako jedna z kandidátek na světovou medaili.
Ani tentokrát se ale příprava neobešla bez komplikací. Dva týdny před odletem jí sparing prošlápl tretrou nohu. Krutilová skončila na týden o berlích a její účast na šampionátu byla nejistá. Po příletu do USA navíc onemocněla.
Kvalifikaci nakonec zvládla jediným pokusem a ve finále si přes počáteční nervozitu došla pro zlato. "Když jsem na základu prvním pokusem shodila, začalo se mi vracet Tampere, ale poté jsem se uklidnila a už to šlo dobře. I tak ty pokusy až na jeden nebyly nic moc. Naštěstí to stačilo na vítězství," oddechla si..
Světový titul zatím vstřebává po svém. "Vlastně ani necítím, že by se něco změnilo. Prostě se ráno nasnídám, jdu na trénink a jede se dál," překvapila.
A další cíle už má připravené. V příštím roce myslí na seniorské mistrovství světa v Pekingu i evropský šampionát do 22 let v Bydhošti. V delším horizontu pak míří ještě výš. "Také už bych ráda sbírala nějaké body pro olympiádu v Los Angeles. Odmalička mamce říkám, že jednou na olympiádu pojedu, a teď cítím, že to má reálné rozměry," zakončila.
