Nad Raducanu visí další otazníky. Madrid padá a klid stále nepřichází

• Raducanu se odhlásila z Madrid Open a její absence na okruhu se tím protahuje téměř na dva měsíce.  
• Naposledy hrála 8. března v Indian Wells, kde výrazně prohrála s Amandou Anisimovovou.  
• Za jejím výpadkem dál stojí dozvuky virového onemocnění a postvirové potíže.  
• Britský tým stále míří spíš k návratu v Římě než k úplnému odepsání antuky, ale jistota zatím chybí.  
• Právě to z celé situace dělá mnohem víc než jen obyčejné vyškrtnutí jednoho turnaje.  

Zase krok zpátky ve chvíli, kdy měl přijít pohyb dopředu

Na Emmě Raducanu je už několik let nejvíc únavné právě to, jak často se její příběh láme v okamžiku, kdy by měl konečně plynout. Chvíli se zdá, že se znovu nadechuje, že si tělo i hlava sedají, že další turnaj může být začátkem lepšího úseku. A pak přijde další odklad, další výpadek, další tiché zmizení z kalendáře. Přesně to se děje i teď. Madrid měl být návratem na scénu, místo něj ale přišlo další stažení.  

Tentokrát nejde o dramatické titulky kolem nové operace nebo jednoho konkrétního zranění. O to je to možná nepříjemnější. Vzduchem se nese neurčitost. Postvirové potíže, únava, tělo, které stále není tam, kde by mělo být. Jak napsal The Guardian, její pauza se tím protahuje téměř na dva měsíce a právě to začíná vyvolávat otázky, které už nejsou jen o antuce, ale o celkové stabilitě její kariéry.  

Nejde jen o Madrid, ale o ten opakující se vzorec

Samotný Madrid by ještě neznamenal katastrofu. Antuka navíc nikdy nebyla povrchem, na němž by Raducanu působila nejsilněji. Jenže tady nejde o jediný turnaj. Jde o pocit, že se kolem ní znovu skládá starý známý obraz. Chvíli se vrátí, pak zase zmizí. Chvíli naznačí progres, pak ji něco stáhne stranou. A čím déle se tenhle rytmus opakuje, tím těžší je mluvit jen o přechodném výpadku.  

Právě proto se kolem ní začínají objevovat obavy, které už nejdou smést ze stolu jako přehnané mediální drama. Ne snad proto, že by Emma Raducanu přestala mít talent nebo tenisovou kvalitu. Ale protože vrcholový tenis se nedá hrát po útržcích. Potřebuje rytmus, zápasy, souvislost, obyčejnou kontinuitu. A ta jí znovu protéká mezi prsty.  

Největší otázka neleží na antuce, ale hlouběji

Možná se vrátí v Římě. Možná ještě stihne Roland Garros. Možná tahle epizoda za pár týdnů vybledne. Jenže to hlavní už zůstává. Ne otázka, jestli stihne jeden konkrétní turnaj, ale jestli se jí konečně podaří vybudovat období, v němž nebude muset znovu a znovu zastavovat. Protože právě to je na jejím příběhu nejsmutnější. Ne jednotlivé porážky, ale to věčné přerušování, které pokaždé vezme kus rozjetí i kus naděje.  

Emma Raducanu je pořád mladá, pořád dost talentovaná na velké věci a pořád dost sledovaná na to, aby každý její krok budil hluk. Jenže teď už znovu nejde o hluk. Jde o ticho mezi turnaji. A to se kolem ní prodlužuje víc, než by kdokoli chtěl. 

Sinnera hřeje šňůra 17 výher v řadě a v Madridu bude mít na dosah pátý titul z Masters 1000 v řadě. Kdo ho může zastavit?