"Byl jsem blízko, ale nebylo mi souzeno," smutnil Djokovič. Alcaraz i Sinner proti němu dohromady proměnili jen sedm z 34 brejkbolů

Alcaraz musel sundat náramek. "Data nejsou steroidy," brání se světové jedničky a volají po změně

Djoković poprvé prohrál finále Australian Open. Po deseti vítězných duelech padl s Alcarazem 2:6, 6:2, 6:3, 7:5.

Alcaraz zkompletoval kariérní Grand Slam a stal se nejmladším mužem v historii, kterému se to povedlo.

Srb otevřeně mluví o pádu energie, únavě i limitech těla, přesto znovu zdůraznil, že to pro něj nestačí a chce pokračovat.

Ve čtvrtém setu za stavu 4:5 se Djoković posadil při změně stran, s ručníkem v klíně a dalším přes ramena. Na okamžik vypadal, jako by byl myšlenkami úplně jinde.

V hledišti Rod Laver Areny byl i Rafael Nadal a nebylo těžké si představit, že se Srb vrací k některému z jejich legendárních duelů, nebo že přemýšlí o tom, jak rychle jeho kariéra utekla.

Pak zaznělo "time", Djoković se probral, otřel si obličej a šel odehrát gem, který mohl být posledním nejen v zápase, ale možná i v jeho australské kapitole. P

rotože je to ale Djoković, dokázal nevyhnutelné ještě oddálit. Dva gemy vzdoroval, než mu Alcaraz definitivně prolomil servis a došel si pro titul a pro zápis do historie jako nejmladší muž, který zkompletoval kariérní Grand Slam.

"Věděl jsem, co musím dělat. Ale stalo se pár věcí a moje energie a úroveň šly během dvou gamů úplně dolů, ze severu na jih,“ popsal Djoković po zápase.

"Dokázal jsem se znovu dát dohromady a cítit se nabitější, jak jsem říkal, někdy v polovině čtvrtého setu. Byl jsem blízko. Opravdu blízko, ale nebylo mi souzeno vyhrát," vydechl.

Djoković poprvé padl ve finále Australian Open. Alcaraz mu vzal pevnost i iluze

V osmatřiceti letech možná Djoković poprvé skutečně narazil na hranici takzvaných "house money", což je fáze, kdy už hraje bez očekávání, ale tělo začíná doháňet mysl.

Australian Open bylo přitom jeho útočištěm. Před tímto ročníkem odehrál v Melbourne deset finále a všech deset vyhrál, což je rekord mezi muži.

Do turnaje navíc vstupoval s čerstvějšími nohami než většina soupeřů. Ve čtvrtém kole postoupil bez boje a ve čtvrtfinále byl "na půl cesty na letiště", když musel Lorenzo Musetti kvůli zranění vzdát zápas ve třetím setu po vedení 2:0.

Djoković si dobře uvědomoval, že se mu okolnosti během turnaje často nakláněly. "Jsem za to vděčný," neměl problém přiznat hvězdný Srb.

"Celkově to byl fantastický turnaj. Věděl jsem, že k titulu budu muset porazit dva z nich, Alcaraze a Sinnera. Jednoho jsem porazil, což je skvělé, je to krok dál než loni. Velmi pěkné, velmi povzbudivé. Ale pro mě to nestačí. Budu dál tlačit a uvidíme, jestli dostanu další šanci," doplnil.

Jeho slova připomínají typickou mentalitu velikánů. Nenasytnou, někdy až nerealistickou. Djoković už dávno patří na tenisový Olymp a po zisku 24. grandslamového titulu působí uvolněněji než kdy dřív bez břemene očekávání. Zároveň se ale zřetelně proměnil v emotivního "showmana". Únavu netají, bolest umí prodat. I to je dnes součást jeho odkazu...

Po finále naznačil, že prudký propad formy po prvním setu mohl souviset s nějakým zdravotním problémem, který ale odmítl rozvést.

Říkat, aniž by něco řekl, se stalo běžnou součástí tenisového slovníku. Faktem zůstává, že Djokovićova mysl dál míří vysoko, jen tělo už někdy nestíhá tempo, které po něm chce.

Alcarazova variabilita tentokrát sehrála klíčovou roli. Dokázal Djokoviće opotřebovat způsobem, jaký Jannik Sinner se svým úspornějším stylem v semifinále nedokázal.

Přesto Srb znovu ukázal svou výjimečnost: Alcaraz se Sinnerem proti němu proměnili dohromady jen sedm z 34 brejkbolů. Když čelí brejkbolu, Djoković bojuje jako obrovská ryba na tenkém vlasci a jen málokdy se nechá vytáhnout.

Při slavnostním ceremoniálu Djoković nešetřil chválou vítězného Alcareze. Nazval ho legendárním a s úsměvem dodal: "Jsi tak mladý, stejně jako já. Jsem si jistý, že se v příštích deseti letech uvidíme ještě mnohokrát," uzavřel poražený finalista.