Dva zahozené mečboly? To nic nebylo. Rogera strašil ve snech jiný zápas

Trauma, které se nekonalo

Většina fanoušků bílého sportu má ten obraz stále před očima. Pátý set, stav 8:7 a dva mečboly na raketě švýcarského maestra. Novak Djokovič však tehdy předvedl nemožné, utekl hrobníkovi z lopaty a po téměř pěti hodinách zvedl nad hlavu trofej pro vítěze Wimbledonu. Pro Rogera to bylo poslední grandslamové finále kariéry, pročež by se dalo čekat, že ho tato ztráta bude užírat do konce života. Realita je však jiná. V rozhovoru pro Tagesanzeiger.ch se novináři Simonu Grafovi svěřil, že se přes tuto porážku přenesl s nečekanou lehkostí.

„Vtipné je, že mě to dlouho netrápilo. Ani nevím proč. Možná to bylo díky dětem, možná proto, že jsem v semifinále porazil Rafu,“ vysvětlil Federer své pocity. Místo aby se utápěl v depresích, celou situaci si věcně zanalyzoval. Zahrál skvělý turnaj, prohrál a život šel dál. Žádné trauma, žádné bezesné noci, ba ani výčitky svědomí.

Párty místo slz

Když se po onom infarktovém finále vrátil domů, čekalo ho přivítání, které ho okamžitě vrátilo do reality všedního dne. Děti se k němu vrhly s nadšením, aniž by tušily, jak blízko byl jejich táta zápisu do historie. „Řekl jsem jim: Hej, potřebuju jen pět minut. Musel jsem na chvíli upustit páru a lehnout si na postel,“ popsal kritické okamžiky po návratu. Jakmile se však vydýchal a sešel dolů do obýváku, kde na něj čekalo třicet přátel a rodinných příslušníků, smutek byl ten tam. „Měli jsme společně hezký večer,“ dodal s úsměvem.

Zatímco fanoušci si rvali vlasy, Federer si řekl, že si z toho zápasu odnese jen to dobré. Poslední věcí, kterou chtěl, bylo zbláznit se z něčeho, co už nemohl změnit, zvláště když věděl, že na kurtu nechal všechno a hrál skvěle.

Skutečná bolest v New Yorku

Pokud však existuje zápas, který by si rodák z Basileje chtěl zahrát znovu, musíme se vrátit v čase až do roku 2009. Tehdy na US Open útočil na šestý titul v řadě, což by byl počin z říše snů. Do finále prošel jako nůž máslem, ztratil pouhé dva sety a zdálo se, že ho nic nezastaví. Jenže pak narazil na argentinského obra. Juan Martín del Potro tehdy šokoval svět a v pěti setech ukončil Rogerovu newyorskou nadvládu.

„Ten jsem měl vyhrát. Tehdy mě při rozcvičce bolela záda a pak jsem promarnil tolik šancí,“ zavzpomínal Federer s trpkostí v hlase. Právě tento duel označil za ten, který ho skutečně mrzí a který neměl prohrát. Byla to chvíle, kdy se zlomila jeho série a která mu v hlavě uvízla mnohem hlouběji než epická bitva s Djokovičem o dekádu později.

Nová matematika ATP kosí hvězdy: Djokovič i Zverev přišli o body, aniž by sáhli na raketu