- Petr Zajíc ,
- 09. 12. 2025
top zprávy
Pět let čekání je pryč. Lukáš Rousek se znovu objevil v reprezentačním dresu a před sebou má šanci připomenout, proč patří mezi hráče, kteří mohou národnímu týmu pomoct. Návrat do Evropy mu zatím herně úplně nesedí, o to víc si ale váží příležitosti ukázat se na Švýcarských hrách – a znovu si užít atmosféru, kterou znal hlavně z mládežnických let.
Pozvánka byla pro šestadvacetiletého forvarda nečekaná
HV71 se ve švédské lize trápí
Rouskovi prospěl návrat do Česka
Šestadvacetiletý útočník přiznává, že pozvánku na druhý podnik Euro Hockey Tour nečekal, o to víc ho potěšila. „Pozvánka mě potěšila. Na nároďák jsem se vždycky těšil už v mladém věku, kdy jsem nabíral zkušenosti. A i teď, po takové době, být zpátky v národním týmu je super pocit,“ řekl v Liberci, kde se tým ladí na čtvrteční duel s Finskem.
Zájem trenérů o něj tu byl už dřív, jenže realita nižší AHL bývala neúprosná. „De facto všechny sezony jsem většinou odehrál na farmě a vždy jsme byli v play off, takže šance na mistrovství nebyla,“ připomíná čtyři roky v Buffalu, kde naskočil jen do 17 utkání NHL. A když už měl vyrazit na listopadové Finské hry, zastavilo ho zranění. „Celou repre pauzu jsem poté netrénoval. Teď už jsem ale stoprocentně v pořádku a jsem rád, že to tentokráte vyšlo.“
Do národního týmu přijel jako hráč HV71, jenže jeho švédské angažmá má zatím daleko k tomu, co si představoval. Jönköping se krčí v tabulce u dna, za posledních šest zápasů vyhrál jediný. Rousek ale situaci bere s nadhledem. „Když to vezmu hokejově, tak jsme úplně nechytli začátek a sezona se zatím se nevyvíjí podle našich představ. V tom ohledu je to náročné. Na druhou stranu na život a věci okolo hokeje si nemůžu stěžovat. Z toho pohledu jsem spokojený.“
Severský hokej mu přinesl i jednu lekci – rozdíly mezi zámořím a Evropou cítí každý zápas. „Je to velký rozdíl, hlavně styl hokeje a velké hřiště - malé hřiště. Rozdíl je větší, než jsem očekával,“ přiznává. Z 26 utkání vytěžil dvě branky a deset nahrávek. Suma, se kterou sám není úplně spokojený, ale panika se nekoná. „Vždy to může být lepší. Měl jsem pár mítinků s trenéry a s vedením a zatím tam nebyl žádný zdvižený prst… Půlku sezony ještě máme před sebou.“
Návrat do Česka, byť jen krátký, mu přišel vhod. Změnil prostředí, viděl rodinu, stihl i rychlou návštěvu sparťanské kabiny po výhře nad Karlovými Vary. A pak znovu skočil do národního týmu, kde hráči často nacházejí novou energii. „Je to příjemné. Změníte prostředí, vrátíte se zpátky v uvozovkách domů, zahrajete si zase před domácím publikem za národní tým. Je to prostě něco jiného, odpočinkového. Zároveň zase můžete třeba nabýt sebevědomí a můžete se cítit lépe, až se budete vracet do klubového hokeje,“ dodal.
A právě sebevědomí bude Rousek v druhé polovině sezony potřebovat. Teď má ale před sebou jiný úkol – využít návrat do reprezentace a připomenout, že z Česka do NHL neodcházel náhodou.
