Trpišovský na pranýři, na hru Slavie se nedá dívat. Přijde zlepšení alespoň teď v Bergamu?

Jsou to ale paradoxy. Přesně v době, kdy je Trpišovský před podpisem nové a ještě lukrativnější tříleté smlouvy a znovu se o něm mluví jako o vysněném vládci reprezentační střídačky, ztrácí charismatický šéf pevnou půdu pod nohama tam, kde ji měl vždycky. Tedy u fanoušků Slavie, jimž ze současné holomajzny bolí hlava.

Jako kdyby si slávisté od ztracené výhry proti Bodö/Glimt (2:2) na úvod Ligy mistrů přestali úplně věřit. Jako kdyby propadli přesvědčení, že když se i za stavu 2:0 hnali stále dopředu, a nakonec za to byli tvrdě vytrestáni, bude lepší se ke každému úspěchu raději probránit. Tedy hrát přesně tak, jak Trpišovskému bylo vždycky proti srsti.

„Chtěl bych se přiblížit totálnímu fotbalu. V jedenácti hráčích bránit i útočit,“ hlásal sebevědomě před skoro osmi lety, kdy Slavii přebíral, a svým slovům vážně dostál. V Lize mistrů proháněl Barcelonu, Inter Milán i Dortmund, v jedné z nejpamátnějších odvet české historie vyřadil z Evropské ligy suverénně nejúspěšnější tým soutěže – nabušenou španělskou Sevillu. Současnou optikou se to jeví skoro jako vtip, ale je to „jen“ šest let zpátky…

Jasně, reálná síla Slavie byla tehdy mnohem větší než dnes. O tom předtím ani potom. I v zásadně slabším složení si to ale Slavia chodila s favority na hřiště vždy rozdat. Ukázat jim, že se jich nebojí. Právě to vždycky býval jeden z hlavních trenérových rysů. Důvod, proč ho vlastní fanoušci tak milovali a ti soupeře jim ho tiše záviděli. Stejně jako čtyři ligové tituly, k nimž je tenhle fachman dovedl…

Po třech neúrodných letech vrátil „Trpiš“ sešívané na trůn letos na jaře a všechno se zdálo být zalité sluncem. Možná stále je, na hřišti to tak ale nevypadá. Tam začíná být Slavia jen svým stínem a je třeba hledat objektivní příčiny. Že kádr zasáhla viróza, je pravda. Ani ta však neomlouvá fotbalově žalostná představení, jichž jsme v poslední době svědky.

Nejprve zbabělý výkon na Interu Milán (0:3) korunovaný faktem, že za celý zápas slávisté nebyli schopni trefit bránu, pak ustrašený výkon v derby na Spartě, kde s velkou klikou urvalo mužstvo alespoň bod za remízu 1:1. Kdo čekal, že repre pauza tým nakopne a dá se do kupy, ten musel být o víkendu v šoku. Ofenzivně opět zcela impotentní výkon proti Zlínu (0:0) byl jen dalším potvrzením krize, jíž si Slava teď prochází a s níž si neví rady.

„V prvním poločase jsme na hřišti skoro neexistovali. Hráli jsme po stranách, místo toho, abychom ohrožovali branku. Někdy to herně třeba není ono, ale i tak jsme nebezpeční. Dneska žádná průniková přihrávka, to je to nejhorší. Podali jsme mizerný výkon, jenž se už nesmí opakovat,“ sypal si popel na hlavu sám Trpišovský, který má přitom ofenzivní arzenál jako hrom.

Problém je, že Erik Prekop se po přestupu z Baníku zatím hledá a do formy má daleko i habán Tomáš Chorý. Přesto drtivá většina všech akcí jde přes něj a ve výsledku to Slavii moc nepomáhá. Dřív byla nápaditá, nejen v útoku hrála pestře a rychle. Dnes se spoléhá na to, že Chorý zády k bráně sklepne míč do druhé vlny, soupeři si s tím už ale umí poradit. Hra Slavie se stala hrozivě čitelnou a Trpišovský to musí rychle změnit.

Pro klub toho odvedl (a ještě odvede) tolik, že jeho pozice je stále neotřesitelná. O to víc by si měl ale uvědomit, že současná hra Slavie nebaví a v konfrontaci s giganty jako Inter nikdy neobstojí. I v topu by na hřišti finalisty Ligy mistrů tahala za kratší konec, přesto bylo v jejích silách opouštět San Siro s potleskem. Snad se to podaří alespoň teď v Bergamu. Spíš než na výsledek by tam Trpišovský měl hrát na to, aby se na jeho svěřence dalo dívat. Zda to tak bude, uvidíme ve středu.

Baroš otevřeně: Je to bída, ale věřím, že se zvedneme. Ten klub nemůže zůstat dole