- Petr Zajíc ,
- 02. 10. 2025
Je to fotbalový svátek, nebo jen série předem prohraných bitev a sportovních ponížení? Otázka, zda má účast českých klubů v Lize mistrů smysl, rezonuje po každé další porážce. Zatímco finanční přínos je neoddiskutovatelný, sportovní bilance je vskutku tristní.
Pohled do statistik od roku 2000 je nemilosrdný. České kluby si v základních fázích Ligy mistrů připsaly pouhých 14 vítězství, kdežto porážek nasbíraly celkem 53. Současný český mistr Slavia Praha dokonce čeká na výhru v této soutěži již osmnáct let, a to od roku 2007.
Ani pražská Sparta, tedy historicky nejúspěšnější český zástupce, nemá o mnoho lepší bilanci. Mezi jejím památným vítězstvím nad Laziem v roce 2003 a loňským triumfem nad Salcburkem zela propast téměř jednadvaceti let bez jediné výhry.
Právě tyto výsledky vedou k debatě, zda by pro český fotbal a jeho národní koeficient nebylo přínosnější hrát spíše Evropskou či Konferenční ligu, kde jsou soupeři hratelnější. Opakované debakly v Lize mistrů totiž poškozují nejen sebevědomí hráčů, ale i pověst celé ligy.
Po nedávné prohře Slavie na hřišti Interu Milán vystihl pocity mnohých televizní komentátor Jaromír Bosák. „Ano, byl to střet dvou rozdílných světů s ohledem na individuální schopnosti, čekal jsem však větší odpor a daleko více kuráže,“ napsal na síti X.
Proti sportovní realitě však stojí jeden drtivý argument... peníze. Finanční odměny v Lize mistrů jsou pro české kluby astronomické a nedají se srovnat s žádnou jinou soutěží. Jen za samotnou účast v základní skupině si letos Slavia přijde na téměř půl miliardy korun. Tyto prostředky pak klubům umožňují fungovat na zcela jiné úrovni, přivádět lepší hráče a zlepšovat infrastrukturu.
Kromě financí je tu i faktor neocenitelných zkušeností. Zápasy proti gigantům jako Real Madrid, Barcelona či Manchester City jsou pro hráče tou nejlepší školou. Zároveň se jedná o největší možné pódium, na němž se mohou ukázat skautům z velkých evropských lig a říct si o lukrativní přestup.
A v neposlední řadě jsou tu fanoušci. Pro ně jsou výjezdy na nejslavnější stadiony Evropy zážitkem na celý život, jenž často vyváží i hořkost případné porážky. Stojí to tedy za to?