- Jan Matas ,
- 28. 08. 2025
Přesvědčivé vykračováni? Ale kdepak! Novak Djoković působil, jako by se horkým dusnem v aréně Arthura Ashe spíše brodil. Byla středa krátce po poledni, běžel druhý set jeho zápasu druhého kola US Open. Slunce pálilo, publikum bylo utlumené a dvaadvacetiletý kvalifikant Zachary Svajda dával osmatřicetileté ikoně pořádně zabrat.
Konec tenisových iluzí. Známá americká hráčka našla mnohem jednodušší cestu k milionům
„To je hodně pomalý odchod na lavičku,“ glosoval situaci analytik ESPN Cliff Drysdale. Jeho kolega James Blake už předtím poznamenal: „Není vůbec tak živý, jak obvykle bývá.“
Djoković klesl na židli, přejel si rukama strniště i vlasy a zaklonil hlavu dozadu, aby se zhluboka nadechl. Bylo snadné se ptát, proč se ještě pořád vystavuje tomuhle všemu, trpělivému odrážení dalšího mladého vyzyvatele, který by rád ochutnal byť jen drobek slávy, z níž Djoković žil bezmála dvě dekády. Možná si tu otázku pokládal i sám.
Odpověď je prostá a právě proto snadno přehlédnutelná. Rekordman v počtu grandslamových titulů už nemá co dokazovat, ale jeho láska k samotné hře, k soutěžení i ke všem neviditelným dřinám, je neuhasitelná.
Na kurtu nakonec srovnal skóre a dotáhl set do tiebreaku. Svajda servíroval na jeho zisk za stavu 6:5, jenže Djoković se pustil do typicky dlouhé, vyčerpávající výměny. Tentokrát však hrál spíše opatrně, čekal, zda mladík neudělá chybu. Nestalo se. Američan potrestal váhavý bekhend vítězným úderem po lajně.
Nakonec ale Djokovićův vytrvalý odpor a Svajdovy fyzické problémy se stehenním svalem rozhodly. Srbský šampion vyhrál 6-7(5), 6-3, 6-3, 6-1 a připsal si další postup. „Na kurtu je vždycky něco, co chcete dokázat, že ještě pořád umíte vyhrát zápas,“ vysvětloval novinářům. „Někdo může říct, že už není čeho dosáhnout, ale je to relativní. Každý to vidí po svém,“ uvedl.
Přiznal, že není spokojen se svou hrou. „Jsou dny, kdy nehrajete nejlíp, ale prostě hledáte cestu. Nechci být moc filozofický, ale pořád miluju pocit soutěžení, ten tah, co cítím na kurtu,“ popisoval.
Stejně tak i Venus Williamsová, která v pětačtyřiceti letech prožívá malou renesanci. Mnozí měli její návrat z „nevyhlášeného“ důchodu za rozmar. Čekali, že ji mladé soupeřky rychle vyprovodí. Jenže i když po vítězném comebacku ve Washingtonu prohrála dva další zápasy, na US Open donutila Karolínu Muchovou (nasazenou jedenáctku) k boji na tři sety.
Pro Venus už dávno nejde o výsledky. „Je to ohromná zábava jít tam a doslova se utrhnout ze řetězu. Bušit do míče naplno. Nejvíc mě těší, když můžu hrát tvrdě,“ smála se po prohře s Muchovou.
U Djokoviće je frustrace spíš z toho, že jeho hra vázne. „Jsem zklamaný ze svého tenisu,“ přiznal. „Ale to není nedostatkem motivace, spíš jejím přebytkem. Není to tak, že bych si neužíval soutěžení, jen nemám radost z toho, že hraju pod svoje možnosti,“ glosoval.
Srb hraje omezenější program, aby měl víc času na rodinu. Mrzí ho, že kdyby znovu našel vrcholnou formu, mohl by třeba přijít o oslavu osmých narozenin své dcery Tary. „To jsou věci, které už nechci dál míjet,“ ozřejmil.
Jeho láska k tenisu se s dalšími prioritami sladit dá, ale jen s málokterými. Oheň v něm každopádně pořád plane...