- Petr Zajíc ,
- 16. 05. 2025
Těsně před Roland Garros se tenisovým světem rozlehlo tiché, přesto nečekané loučení. Novak Djoković a Andy Murray uzavřeli svou krátkou, ale pozoruhodnou kapitolu. Dvě legendy, kdysi rivalové, se rozhodly jít dál. Odděleně, avšak s úctou.
Společná cesta, která začala s překvapením a nadějí, trvala půl roku. Zprvu působila jako odvážný tah: Djoković, mistr preciznosti, přizval ke svému týmu muže, který mu tolikrát stál v cestě. A přesto v něm viděl spojence.
Během čtyř turnajů okusili radost i pád – semifinále v Melbourne, finále v Miami, ale i rychlé konce v Indian Wells a Madridu. Po porážce s Arnaldim a odhlášení z Říma se cosi zlomilo. Možná forma, možná energie. Možná jen tiché porozumění, že to stačilo.
„Díky, trenére Andy, za veškerou dřinu, zábavu a podporu. Užíval jsem si, jak jsme prohloubili naše přátelství,“ napsal Djoković.
Murray odpověděl podobně: „Díky Novakovi za neuvěřitelnou příležitost a celému jeho týmu za nasazení.“
V únoru Murray prozradil, že při koučování Djokoviće využíval vlastní zkušenosti z let, kdy proti němu stával na druhé straně sítě.
„Nešlo tolik o chyby, ale spíš o to, co dělal správně. Říkal jsem mu: když hraješ tímto způsobem, je to pro mě jako soupeře noční můra,“ uvedl Murray v podcastu Sporting Misadventures.
Zároveň dodal, že jako hráč by byl vděčný za zpětnou vazbu od rivalů typu Federer nebo Nadal – právě takový pohled se snažil Djokovićovi nabídnout.
Po odmlce v Římě půjde o klíčovou generálku, kde se ukáže, zda Djoković dokáže najít formu včas – a bez pomoci trenéra, který ještě před měsícem seděl v jeho boxu.
Ze strachu k agresi. Alcaraz popisuje, jak se změnila jeho mentalita. Teď by rád titul