Tenisové geny a jeden vybočený směr. Příběh třetího bratra Djokoviče a krušná diagnóza z Prahy

Ve světě, kde se sláva měří trofejemi

Narodit se do rodiny Djokovičových je jako přijít na svět už s raketou v ruce. Všude kolem se mluví jen o tenisu, vítězstvích a přípravách na další grandslam. Nejstarší Novak, čtyřiadvacetinásobný šampion, určil laťku tak vysoko, že i Mount Everest působí jako vyvýšený chodník. Prostřední Marko se snažil tenisovou stopu následovat, dnes už pracuje jako trenér. Ale co ten nejmladší?

Djordje Djokovič si kdysi také představoval budoucnost na centrálním kurtu, ale osud ho zatlačil ke zdi. Doslova.

Náraz, který změnil kurz

Ve věku, kdy jiní teprve ladí první podání, Djordje přerušil kariéru. „Narazil jsem kolenem do zdi a přetrhla se mi patelární šlacha. Lékaři v Praze mi tehdy řekli, že je konec,“ vzpomíná. Byl mu teprve osmnáct a sny o profesionální kariéře v tu chvíli zmizely jak míček po esu.

Byla to tvrdá rána, ale ne konec. Zatímco jiní by sklouzli k lítosti, Djordje si našel jinou dráhu.

Podnikatel ve světě sportu a stín slavného bratra

Djordje dnes působí jako ředitel společnosti Legacy International a má na kontě několik firem po celém světě. V srbském tenisu zůstal – byť ne jako hráč, ale jako pořadatel turnajů. „Lidé si myslí, že žiju ze slávy Novaka. Já ale chci jít vlastní cestou,“ říká.

Jeho podpis nese mimo jiné i bělehradský turnaj, kterého se Novak pravidelně účastní. Je to tak trochu paradox – uniká bratrovu stínu, zatímco organizuje jeho zápasy. Ale možná je to přesně ta rovnováha, kterou potřeboval.

Ne trofeje, ale rodina a vlastní jméno

Djordje se před třemi lety oženil se Saškou Veselinovovou, známou modelkou a moderátorkou. Dnes žijí v Dubaji a vychovávají dvouletého Alexandra. Ačkoli jeho životní příběh není zapsán ve statistikách ATP, není o nic méně zajímavý. Naopak.

„Jsem rád, že jsem skončil s tenisem tak brzy. Novak pak ještě vyhrál tolik trofejí, že bych neměl šanci,“ směje se sám sobě.

Ne každý zápas se hraje na trávě a ne každá výhra končí pokřikem publika. Djordje Djokovič neprošel branou centrálního kurtu jako hráč, ale našel si své místo na tribuně… s mikrofonem, vizí a s příjmením, které už není jen přítěží.

Monte Carlo vyhrál, ale v hlavě se trápí. Alcaraz přiznal vnitřní boj mimo kurt