Vize z roku 1994 o budoucnosti fotbalu se naplnily s mrazivou přesností

• Vysílací giganti jako Sky Sports a TNT dnes diktují časy výkopů bez ohledu na cestující diváky.
• Předpověď vzniku uzavřené Evropské superligy zazněla téměř tři dekády před jejím reálným pokusem o vznik.
• Původní věrné jádro příznivců nahradili „lovci slávy“ a turisté ochotní platit extrémní ceny.
• Model „pay-per-view“, tedy platba za sledování jediného utkání, byl detailně popsán už v devadesátých letech.
• Technologický pokrok umožnil vstup do fotbalu firmám jako Amazon, Disney+ nebo streamovací službě DAZN.

Svět pod palcem dálkového ovladače

Málokdo si počátkem devadesátých let dokázal představit, že se stadion stane pouhým televizním ateliérem. Tehdejší ředitel společnosti Chrysler TV Neil Duncanson ovšem viděl do budoucnosti dál než většina majitelů klubů. V zapomenutém magazínu Standing Room Only prohlásil, že televize v příštím století fotbal zcela pohltí a ovládne. Jenže realita roku 2026 ukazuje, že se mýlil pouze v časovém horizontu, neboť tento proces proběhl mnohem agresivněji. Stanice jako Sky Sports či TNT Sports dnes bez mrknutí oka posouvají výkopy zápasů na časy, které znemožňují fanouškům návrat domů veřejnou dopravou, jen aby vyhověly inzertním slotům.

Mamon vysílacích práv vytvořil propast, kterou dříve nebylo možné spatřit. Kluby sestupující z elitní soutěže dnes dostávají „padákové platby“ v řádech miliard korun, což má kompenzovat ztrátu zisku z vysílacích práv. Celý systém se transformoval do podoby, kde jsou sportovní výsledky druhotné oproti schopnosti generovat digitální obsah. Odborník na sportovní marketing Aaditya Krishnamurthy připomíná, že dnešní fanoušek už nesleduje jen zápas, ale stává se součástí obřího ekosystému předplatných, kde vedle sebe koexistují tradiční giganti i noví hráči typu Paramount+ nebo Disney+.

Divák jako estetický doplněk

Nejpřekvapivější moment starého záznamu nastává ve chvíli, kdy experti rozebírají postavení člověka na tribuně. Fotbalový konzultant Alex Fynn tehdy pronesl mrazivou úvahu o tom, že lidé na stadionech se stanou naprosto nepodstatnými. Pokud do rovnice stále patří, tak pouze proto, že televizní produkce potřebuje mít v záběru efektní kulisu, aby mohla prodávat obrázky milionům domácností po celém světě. Zatímco dříve byl fotbal komunitní záležitostí, dnes připomíná spíše sterilní studiovou show.

Změna identity postihla i samotnou povahu věrnosti. Editor magazínu pro příznivce Arsenalu Mike Collins už v roce 1994 varoval před nástupem nového typu konzumenta. Ten vnímá každou prohru jako selhání produktu a při neúspěchu o tým ztrácí zájem. Collins věřil, že tradiční fanouškovské jádro, které klub podrží v hubených letech, bude z tribun vytlačeno vysokými cenami a nahrazeno lidmi, kteří jdou pouze za leskem slávy. „Jestli tohle představuje budoucnost našeho sportu, tak si ji nechte, protože já ani ostatní fanoušci staré školy s tím nechceme mít nic společného,“ svěřil se Collins se značnou dávkou hořkosti v hlase.

Věštba se nevyhnula ani kontroverzním tématům, která otřásla základy evropské kopané teprve nedávno. Pořad Standing Room Only otevřeně diskutoval o možnosti vzniku uzavřené Evropské superligy dlouhých sedmadvacet let předtím, než se ji nejbohatší týmy pokusily v roce 2021 skutečně prosadit. Myšlenka, že si divák bude muset připlatit za každé jednotlivé utkání skrze speciální kód v telefonu, se v roce 1994 zdála jako sci-fi. Dnes je možnost zaplatit si jednorázový přístup k přenosu přes Amazon Prime či mobilní operátory běžnou praxí. Jaká další proroctví z archivu nás ještě čekají?