- Jan Matas ,
- 23. 04. 2026
Na jedné straně muž s 24 grandslamy, na druhé jeden z nejvíc skloňovaných talentů současnosti. Trenér a strýc Rafaela Nadala Toni Nadal teď oba zasáhl po svém. Novakovi Djokovićovi příliš nevěří v další velký triumf a kolem Joaa Fonseky naopak brzdí nadšení, které podle něj běží rychleji než realita.
U Novaka Djokoviće to zní skoro troufale pokaždé, když někdo vysloví pochybnost. Čtyřiadvacet grandslamů, stovky týdnů na vrcholu, kariéra, která už dávno překročila rámec tenisu. Jenže Toni Nadal se v rozhovoru pro Mundo Deportivo neschoval za uctivou opatrnost. Řekl to přímo. Další major od srbského velikána teď nepovažuje za příliš pravděpodobný.
Jeho argument přitom není založený na jednoduchém odsudku. Spíš na pocitu, že Djoković už sice umí stále zahrát úseky absolutní velikosti, ale neudrží je dost dlouho proti těm úplně nejlepším. Připomněl letošní Australian Open, kde ještě zvládl přejít přes Jannika Sinnera, ale ve finále narazil na Carlose Alcaraze. Podle Toniho Nadala právě tam vystoupila na povrch hranice, která je v osmatřiceti letech stále viditelnější. Jeden skvělý set ano. Dvě hodiny v tom tempu proti Alcarazovi už ne.
A současný kalendář mu příliš nepomáhá. Djoković po zdravotních problémech vynechá Madrid, předtím nestihl ani Miami a Monte Carlo. V tu chvíli už nejde jen o otázku formy, ale i kontinuity. Pokud chce zaútočit na pětadvacátý grandslam, musí nejdřív znovu získat něco, co letos působí křehce. Tělesnou jistotu.
Ještě zajímavější je, jak Toni Nadal mluvil o Joau Fonsekovi. Právě tady totiž šel proti proudu možná ještě víc. Brazilský talent se v posledních měsících stal jedním z nejvýraznějších jmen nové generace. V Indian Wells došel do osmifinále, v Monte Carlu až do čtvrtfinále a ATP ho staví do světla rostoucí hvězdy.
Jenže Toni Nadal tenhle příběh čte střízlivěji. Přiznal, že když Fonseku sledoval v Miami, neměl z něj pocit výjimečného hráče v tom smyslu, v jakém působili třeba mladý Djoković nebo jiní budoucí vládci okruhu. Neříká tím, že Fonseca nebude skvělý. Jen zkrátka odmítá automaticky přikládat jeho současné vlně velikost, která se dnes často rozdává příliš rychle.
A vlastně je v tom kus užitečné brzdy. Protože Fonseca opravdu roste rychle, ale pořád je rozdíl mezi velmi talentovaným hráčem a člověkem, u něhož okamžitě cítíte budoucí světovou jedničku. Toni Nadal tvrdí, že u Brazilce tenhle pocit zatím neměl. To je tvrdé, ale ne nutně nespravedlivé. Zvlášť v době, kdy tenisový svět miluje nové zázraky skoro dřív, než stačí odehrát plnou sezonu.
Na první pohled to vypadá, že Toni Nadal jedním dechem snižuje legendu i talent. Ve skutečnosti ale obě jeho poznámky spojuje tatáž věc. Odpor k přehánění. U Djokoviće nechce předstírat, že minulost sama o sobě vyhraje další Slam. U Fonseky zase odmítá, aby pár skvělých týdnů automaticky vytvořilo obraz nového Alcaraze.
V tom je jeho pohled nepříjemný, ale cenný. Tenis je dnes plný okamžitých soudů. Jednou je někdo odepsaný, podruhé korunovaný. Toni Nadal teď připomněl, že realita bývá tvrdší a pomalejší. Djoković ještě nemusí být hotový. Fonseca zase nemusí být tak daleko, jak by si mnozí přáli. A právě mezi těmito dvěma větami leží celá pravda současného tenisu.