Pískot, prsty v uších a další roztržka. Neymar znovu rozvířil emoce mezi fanoušky Santosu

Vila Belmiro už mu netleská bezpodmínečně

Návrat Neymara do Santosu měl v sobě kus romantiky. Ztracený syn se vrací domů, aby znovu rozsvítil stadion, který ho kdysi vyslal do světa. Jenže fotbal nemá trpělivost pro staré pohádky, když tým padá tabulkou a z tribuny se začne ozývat únava. Po porážce s Fluminense se přesně tohle stalo. Santos znovu klopýtl, Neymar znovu odcházel pod tlakem a právě v té chvíli přišlo gesto, které všechno přepnulo do další hádky. Prsty v uších. Možná jen vteřina. Možná jen reflex. Ale dost na to, aby se stadion i internet chytily jako suchá tráva.  

Server World Soccer Talk pak připomněl, že to není izolovaný výjev z jednoho špatného večera. Neymar už před několika dny po remíze s paraguayskou Recoletou v Copa Sudamericana vstoupil do ostré slovní přestřelky s fanouškem a tehdy bylo jasně vidět, jak tenká je teď hranice mezi frustrací a výbuchem. „Jsem rozmazlený? Tady nechávám všechno. Dám ti tvoji minutu slávy,“ vzkázal tehdy jednomu z kritiků. Když se podobné výstupy začnou opakovat, přestává jít o ojedinělý zkrat. Začíná se rýsovat obraz hráče, který už necítí kolem sebe podporu, ale neustálé obléhání.  

Tentokrát se hájil, že jen sáhl na ucho

Po zápase s Fluminense přišlo vysvětlení téměř okamžitě. Neymar na sociálních sítích tvrdil, že nešlo o výsměch fanouškům, ale o úplně obyčejný pohyb. „Nastal den, kdy musím vysvětlovat, proč jsem se škrábal v uchu. Vážně, to už přehánějí a zacházejí příliš daleko. Je mi smutno, že se s tím musím vypořádávat. Tohle žádný člověk nevydrží,“ napsal. Je to obrana, která může někomu znít věrohodně a jinému jako křečovitý ústup. Podstatnější je něco jiného. Že Neymar dnes působí jako člověk, který se už necítí kritizovaný jen za výkon, ale pronásledovaný za každý pohyb, výraz i gesto.  

A právě v tom je celá situace nepříjemně čitelná. Santos je v těžké pozici, fanoušci chtějí někoho, kdo tým vytáhne, a Neymar se do klubu vracel právě s aurou zachránce. Jenže místo klidného vedení přichází z jeho strany podrážděnost, obrana a stále častější pocit, že se musí hádat i o vlastní motivaci. V jednom z nedávných výroků připomínal, že klubu dává víc, než by musel, a že osobní útoky už odmítá snášet. To je věta, která zní jako vyčerpání stejně silně jako jako vzdor.  

Za kulisami běží mnohem větší závod

Neymarova nervozita nevyrůstá jen z jedné porážky. Nad vším visí mnohem větší tlak. Carlo Ancelotti minulý týden řekl, že Neymar má přibližně dva měsíce na to, aby ukázal, že je fyzicky i herně připravený na světový šampionát. Jinými slovy, čas běží a prostor pro další zdržení se krátí. Vedle toho Reuters připomněl i spekulace o možném přesunu do MLS, konkrétně kolem FC Cincinnati, byť sám hráč zatím tvrdí, že si není jistý a chce dodržet kontrakt se Santosem. To všechno dohromady vytváří dusivou směs. Tým prohrává, fanoušci pískají, reprezentace čeká a budoucnost není pevná ani na klubové úrovni.  

A tak se z jednoho gesta nestává jen drobná aféra. Stává se symbolem. Neymar se možná opravdu jen dotkl ucha. Jenže v tuhle chvíli je kolem něj tolik napětí, že i obyčejný pohyb okamžitě vypadá jako vzkaz tribunám. A to je pro Santose i pro něj samotného možná horší zpráva než další porážka.

Měl být posilou do ofenzivy, teď visí ve vzduchu odchod. Garnacho v Chelsea nechytil dech