- Petr Zajíc ,
- 27. 02. 2026
Premier League je peklo, v němž hrají standardní situace klíčovou roli. Když se na vás při rohovém kopu sesype horda urostlých protihráčů a rozhodčí nechá hru plynout, musíte mít pevné nervy, abyste to ustáli. A třiadvacetiletý belgický brankář Senne Lammens úřadující v dresu Manchesteru United je nepochybně má. Během pondělní vyhrocené bitvy na půdě Evertonu ukázal nervy ze železa, pročež se stal novým miláčkem fanoušků a otevřeně prohlašuje, že si tuhle ostrovní válku v pokutovém území vlastně neuvěřitelně užívá.
Když na vás stratég David Moyes pošle své urostlé svěřence s jasným cílem rozhodit vás při každém rohovém kopu, poznáte skutečnou tvrdost ostrovního fotbalu. Everton dělal v pondělí večer všechno pro to, aby mladého Belgičana vyvedl z míry. Strkání, blokování, nepříjemné rány z dálky. Nic z toho ovšem na ledově klidného brankáře neplatilo. Lammens předvedl svůj dosud nejlepší výkon a pomohl United k cenné nule.
„Takhle to tu zkrátka chodí, to je prostě Premier League,“ usmíval se rodák z Východních Flander. „Je to obrovsky fyzicky náročné a občas je to v pokutovém území doslova válka. Patří to ale k mým silným stránkám, takže si tu výzvu vlastně hrozně užívám,“ překvapil svou upřímností. Ačkoliv uznává, že rozhodčí musí strkanice držet v určitých mezích, drsné prostředí ho motivuje. „Rád vystupuji ze své komfortní zóny. Když stáhnu centr i přes to obrovské množství těl kolem sebe, dodá mi to skvělý pocit z dobře odvedené práce.“
Jeho cesta na slavný Old Trafford přitom nebyla vůbec samozřejmá. Vedení klubu do něj v září investovalo 18 milionů liber, a to i přesto, že tehdejší manažerské plány Rubena Amorima údajně preferovaly příchod mistra světa Emiliana Martíneze. Lammens navíc dorazil v době, kdy svatyni hájil Altay Bayindir, jenž předtím odstavil Andrého Onanu. Žádné garance pozice jedničky mladý Belgičan na stole neměl.
„Neměl jsem před sebou žádnou jasně narýsovanou a umetenou cestu,“ přiznal pro MUTV brankář, který na nejvyšší seniorské úrovni kroutí teprve svou druhou sezonu v roli jedničky. „Musel jsem si prostě věřit. Nikdo mi předem neslíbil, kdy přesně dostanu šanci, musel jsem se ukázat na tréninku. Uvnitř jsem ale věděl, že ta příležitost dřív nebo později přijde.“ Dnes patří ke klíčovým postavám sestavy Michaela Carricka, která se dere zpět do elitní čtyřky.
Navzdory raketovému vzestupu a obrovskému tlaku, který s sebou dres Rudých ďáblů přináší, zůstává gólman nohama pevně na zemi. Dokázal to i během nedávné návštěvy základní školy Partington Central Academy, kde v rámci Světového dne knihy podpořil charitativní sbírku klubové nadace. Žádné hvězdné manýry, žádná přetvářka.
„Snažím se světu ukázat, že jsem vlastně úplně normální kluk a že to může někam dotáhnout úplně každý z nás,“ prozradil skromně sympatický Belgičan. „Nechci, aby se na mě lidé dívali jen jako na fotbalistu. Jsem zkrátka obyčejný člověk, který má své vlastní názory, přesvědčení a zájmy i mimo fotbalové hřiště.“
Temné mraky nad Etihad Stadium, fanoušci slavného klubu trnou hrůzou z blížícího se verdiktu