- Petr Zajíc ,
- 18. 02. 2026
top zprávy
Peking byl fajn, ale Milán je jiná liga. Slovenská hokejová reprezentace umlčela všechny skeptiky, kteří bronz z roku 2022 zlehčovali absencí hvězd z NHL, a suverénně proplula do semifinále olympijského turnaje.
Dlouhé roky museli poslouchat to protivné „ale“. Jistě, přivezli jste z Číny bronz, jenže tam nebyli ti nejlepší. Teď už žádné takové poznámky neobstojí. V Miláně se sešla absolutní světová smetánka a Slováci v ní plavou jako žraloci. Ve skupině nechali za zády Finy i Švédy a ve čtvrtfinále nedali šanci Německu. Není divu, že v mixzóně panovala nálada, která by se dala krájet a prodávat jako lék na depresi.
„Tak co, borci, báli jste se, že vypadneme?“ halekal na hlouček novinářů rozesmátý obránce Erik Černák. Z jeho hlasu čišela nejen úleva, ba i zdravé sebevědomí. „Je to úžasný pocit. Pár dní jsem nad tím přemýšlel a všichni byli naladění tak, že jsme si za tím šli,“ hlásil urostlý zadák, který si je moc dobře vědom síly tohoto výběru.
Němci měli jasný plán, a to vymazat z ledu první útok s Jurajem Slafkovským. To se jim sice povedlo, leč zapomněli, že hokej není o jedné pětce. Odpovědnost na svá bedra vzala druhá brázda. Pavol Regenda se trefil dvakrát, Miloš Kelemen přidal gól a Martin Pospíšil asistenci. Právě útočník Calgary Flames Martin Pospíšil se podivil nad otázkou zámořských žurnalistů, zda je postup překvapením.
„A je to překvapivé? Já si to nemyslím, od začátku jsem v nás věřil. Jsme výjimečný tým, máme výjimečnou partu. Je v ní kupa talentu a zároveň tvrdě pracujících kluků,“ kroutil hlavou Pospíšil. Fyzická hra slovenského výběru soupeři vůbec nechutnala. Němci, kteří měli v nohách těžké předkolo s Francií, postupně vadli. „Když hrajeme fyzicky, víme, že se proti nám hraje strašně těžce. Němci z toho byli trošku frustrovaní a nás to posunulo k ještě lepšímu výkonu,“ vysvětlil na tiskové konferenci Pospíšil taktický záměr, který vyšel na jedničku.
Zatímco mladíci řádí, kabinu drží zkrátka zkušený veterán. Pro pětatřicetiletého útočníka Tomáše Tatara má tento turnaj speciální příchuť. V Pekingu chyběl, neboť válel za New Jersey, a tak jeho jediným velkým kovem zůstává stříbro z mistrovství světa 2012. Teď cítí, že se historie může opakovat, možná v ještě zlatějším odlesku.
„Chceme z toho vybouchat co nejvíc, byla by to krásná jízda,“ zasnil se kapitán slovenské výpravy. Podporu fanoušků vnímá i na dálku a je si vědom, že hokej dokáže národ spojit jako máloco jiného. „Klukům v šatně řeknu, že jsem na ně hrdý. Dnes to bylo šedesát minut tvrdé a krásné práce,“ uzavřel Tatar.
Slováci nyní mají luxus tří dnů volna, zatímco čekají na svého pátečního soupeře. Jisté je jen jedno – Kanadě se v semifinále vyhnou. Ať už proti nim stane kdokoliv, narazí na rozjetý vlak, který nemá v úmyslu brzdit před cílovou stanicí.
Nečas táhne Čechy za zázrakem. Kanadě jsme to poprvé nechali, vtipkuje před bitvou o vše
