Drsné metody českých trenérů? Je to tragické, kritizuje expert. V Německu by to prý neprošlo

"Přiznám se, že mě zajímalo, jak pan Pulpit ke svému chování přistoupí, proto jsem si pustil i jeho následný výstup v podcastu Zajíc ve druhé lize. Můj názor se nezměnil. Že se nejednalo o výjimečnou situaci, vypovídá i svědectví spousty profesionálních fotbalistů, kteří pod ním hráli. Urážky, vulgarismy, výbušnost, agresivní záchvaty… V podcastu to shrnul výrokem, že ‚hráči by neměli mít trenéra rádi‘. Taková věta je pro mě nepochopitelná,“ píše Morávek.

Podle něj je v moderním fotbale trend naprosto opačný. Týmy dnes pracují s psychologií, trenéři hledají cesty, jak hráče motivovat, a v civilizovaných soutěžích už takové chování neprojde. „Za 13 let, co jsem hrál v zahraničí, jsem se s něčím podobným nesetkal. A prošel jsem rukama spousty trenérů. Nikdo z nich se nechoval tak hrubým způsobem. Dokonce ani pověstný ras Felix Magath se nikdy nesnížil k tomu, aby nám sprostě nadával a urážel nás. Přesto si dokázal udržet respekt,“ dodává Morávek.

Proč si v Česku trenéři vybíjejí zlost na hráčích?

Podle Morávka je problém hlubší. V českém fotbale se často toleruje chování, které by jinde znamenalo okamžitý konec. „Fascinuje mě, kolik zápasů mohl s takovým chováním na profesionální úrovni odtrénovat a kolik klubů mu opakovaně dává šanci. Očividně v tom totiž nikdo nevidí žádný problém. Lidem je, zdá se, jedno, jak se trenér chová k hráčům, jak vystupuje na veřejnosti, co říká do médií, jak reprezentuje klub.“

Zároveň upozorňuje, že problém není jen u jednoho trenéra. Podobné chování zažíval i v Bohemians po návratu z Německa a podle něj se nic nezměnilo. „Tolik sprostých slov, které jsme v kabině slyšeli jen během obyčejných taktických porad, mi přišlo až neuvěřitelné. Na někoho může ostřejší tón platit, ale stále je třeba rozlišovat mezi rázností a vulgaritou.“

Morávek v blogu klade důležitou otázku: Je opravdu nutné, aby trenér získával respekt křikem a nadávkami? „Člověk si musí položit otázku, proč má vůbec někdo potřebu chystat přípravu podobným způsobem a nepřipraví tým radši lidským přístupem a pozitivní motivací.“

Podle něj je navíc českým „trendem“ vylévat si zlost na mladých hráčích. „Myslím, že primárně proto, že jsou pro trenéry snazším cílem. To je pro mě jako člověka, který poznal i jiné prostředí, kulturu a způsob práce s mládeží, naprosto tragické. Je tohle opravdu prostředí, v kterém chceme, aby rostla mladá generace sportovců?“