Slovenská naděje v mlze. Dúbravka zářil v Newcastlu, odměnou mu je lavička. Ten pocit znám, říká Mucha

Bylo nebylo, v mlžném koutě Anglie stál hrad jménem Newcastle United, kde se slovenský gólman Martin Dúbravka stal na chvíli hrdinou. Když se jednička Nick Pope zranila, „Heco“ chytil svou šanci za pačesy – rukavice mu seděly jako ulité, tým vítězil a fanoušci ho nosili na rukou. Pak přišel podpis nové smlouvy a s ním iluze, že by mohl být králem brány navždy. Ale pohádky v Premier League mají svá pravidla – a ta říkají, že anglický reprezentant má vždy přednost.

Vzestup hrdiny: Když Dúbravka zářil v černobílém království

Představte si tu scénu: Nick Pope leží raněný, Newcastle je v nouzi a na scénu přichází Dúbravka se slovenským odhodláním v očích. Chytá jeden míč za druhým, jako by měl pavučiny místo rukavic, a tým se šplhá vzhůru. Výkony? Bezchybné. Atmosféra? Elektrická. Dokonce i trenér Eddie Howe se usmívá – nebo aspoň tak, jak to angličtí trenéři umějí. Heco si říká: „Tohle je můj čas.“ Nová smlouva mu padne do klína jako zlatý pohár a on věří, že brána je jeho. Kdo by ne?

Pád z trůnu: Popeova koruna a anglická logika

Jenže pohádka se zjevně nečetla Howeovi. Sotva se Pope uzdravil, Dúbravka dostal povel: „Děkujeme, zpátky na lavičku.“ Žádné fanfáry, žádné oslavy – jen chladná anglická realita, kde pas a reprezentační dres váží víc než forma. „Pope je můj muž, mladší a Angličan,“ nejspíš si Howe pomyslel, zatímco Heco seděl a zíral na čerstvý podpis na své smlouvě. Ironie jako z shakespearovské tragédie – chytáš jako bůh, podepíšeš, a pak tě nahradí někdo, kdo měsíc neviděl trávník. Je to kruté? Jasně. Ale Premier League není pro sentimentální duše – to vám potvrdí i Ján Mucha, který tenhle příběh zná až moc dobře.

Hlas z minulosti: Mucha vypráví o stejném osudu

Přesuňme se o dvanáct let zpátky, do Evertonu, kde Ján Mucha zažívá de javu. Jednička Tim Howard je pryč, Mucha chytá výhry nad Readingem a Manchesterem City, fanoušci ho zbožňují – a pak? „Trenér mi poděkoval a vrátil Howarda do brány,“ vzpomíná Mucha s hořkým úsměvem pro šport.sk. Stejný scénář, jiný hrdina. „Vím, jak se Heco cítí – je to kruté, ale tak to v Anglii chodí,“ dodává. Slovenský pas versus anglická koruna – to je zápas, který na ostrovech nevyhraješ, ať chytáš sebevíc. Mucha to přežil, ale co Dúbravka? Dokážete si představit tu frustraci, když vás po takových výkonech pošlou zpátky do stínu?

Co dál? Cesta mezi lavicí a nadějí

Teď sedí Dúbravka na lavičce a přemýšlí, co se bude dít. Pope je zpátky, zdravý (prozatím) a Newcastle jede dál. Heco má dvě možnosti: čekat, až se anglický rival znovu zraní – což není nereálné, Pope má zdraví křehké jako skleněný pohár – nebo se smířit s rolí věčného druhého. „Musí být profesionál a čekat na šanci,“ radí Mucha, ale přiznejme si, to zní jako klišé z fotbalového manuálu. Newcastle ho potřebuje – s tolika zápasy v sezoně je dvojka jako Heco zlatem. Ale co když čekání zabije jeho ducha? Možnosti pro Dúbravku:

• Čekat na Popeovy další zranění – riziko, ale reálné.
• Bojovat o finále Ligového poháru – po semifinále si to zaslouží.
• Hledat nový klub – třeba Saúdové ještě mávají šeky.

A pak je tu finále Ligového poháru 16. března proti Liverpoolu. Heco v semifinále zářil, dvakrát vychytal nulu proti Arsenalu – tak proč by neměl chytat? „Po správnosti by měl,“ špitne Mucha. Ale v Newcastlu spravedlnost nehraje hlavní roli – hraje ji Howeův plán. Bude to Dúbravka, nebo Pope? A co reprezentace, kde Slovensko čeká baráž? Tady se příběh nekončí – teprve začíná další kapitola plná otázek.