Kuchta přišel o nepostradatelnost, tím i o kus sebe. Spartu ale opouští se vztyčenou hlavou

Zatímco volbou nové adresy dost překvapil, úprkem z té stávající určitě ne. Že se měl zachovat jako opravdový srdcař a rváč? Zkusit si místo na hrotu vybojovat zpátky, případně plnit roli ofenzivní dvojky, zvlášť když těžkých zápasu bude na podzim jako máku? Jasně, zrovna Kuchta však takový není. A není to myšleno nijak špatně. Má spoustu dobrých vlastností, trpělivost či přílišná pokora k nim ale fakt nepatří. I proto už bude dávat góly v Dánsku.

V první řadě je třeba říct, že Kuchtův odchod visel ve vzduchu už dlouho. Nejvíce ho řešil loni v létě, kdy dotáhl Spartu k titulu a mohl si vybírat, v tu chvíli měl zájemců logicky nejvíc. Vydržel, o půl roku později se ale rozhodoval zas. Hlavně laso z Ameriky vypadalo lukrativně po všech stránkách. Kuchta by poznal, jak to chodí za velkou louží, okusil by tam nový život i fotbal. Méně taktiky, více hvězd kolem sebe. Tohle dobrodružství zkrátka mohlo Honzu bavit. Navíc za moc hezké peníze.

Zase ale odolal a Spartu opustil až teď. Ovšem nikoliv do Ameriky, jež se mu měla ozvat znovu, košem od něj dostal i řecký Aris Soluň. Trochu překvapivě vyhrál závod Midtjylland, který mezi uchazeči nejdřív vůbec nefiguroval. Vemte ale jed, že o Kuchtovi musel vědět první poslední, tenhle dánský klub si každou posilu lustruje víc než pečlivě. Nesmírně pracovitý útočník, jenž dokáže střílet góly, se mu jistě hodí, teď jen zda stejně nadšený bude i sám hráč. Já věřím, že asi ano. Dánově za něj 70 milionů korun nevyplázli jen tak. Kuchta bude jasným útočníkem číslo jedna. Lídrem, k němuž se bude vzhlížet, na jehož góly se bude hodně spoléhat. Což je přesně pozice, kterou tolik hledal.

Dlouho ji měl i ve Spartě. Coby tuze nebezpečný hrot útočného trojzubce na hřišti často zářil, bylo na něj spolehnutí. Sparta s ním taky získala dva tituly. Zatímco k tomu prvnímu dopomohl čtrnácti góly, v následující ligové sezoně dal ještě o tři víc, zrovna v jeho případě ale o čísla tolik nejde. Kuchtova největší zbraň byla vždycky v tom, že když chce, umí obranu soupeře dokonale otrávit. Hrát až nechutně zarputilým způsobem. Když ho v utkání pětkrát nakopnete, aby to pošesté zkusil radši jinudy, stane se pravý opak. Pro Kuchtu to bude znamení, že právě z toho místa nakonec vstřelí branku.

Proč tedy mizí nyní pryč? Jak to, že ho neudržela ani pohádková Champions League? A hlavně a především, proč to vlastně nikoho nepřekvapuje? Odpověď nám dá spojení více faktorů. I když ve 27 letech Kuchta mezi staříky ještě nepatří, v tomhle věku by se zlepšoval dost těžko, z útočníků Sparty byl suverénně nejstarší. A bohužel byl i ten, jehož vnitřní nálady se měnily nejrychleji.

Přitom celkově se Kuchta na Letné zklidnil. Určitě už nebyl časovanou bombou jako v době, kdy se pošramotily jeho vztahy ve Slavii. Byť diplomat z něj asi nikdy nebude, ve Spartě dokázal podřídit vše týmu, ovšem mělo to dvě roviny. Když Kuchta platil za nepostradatelného, uměl se vybičovat k co nejlepším výkonům, na place by se rozdal. Když jen střídal nebo nedej bože nehrál, sváděl vnitřní boj se svým egem, bublalo to v něm. To občas samozřejmě ve všech, na Kuchtovi to ale bylo hodně vidět. I když pořád dřel, nebyl to on. S rolí náhradníka se nesmíří vůbec nikdy.

Proto je nejspíš dobře, že se vztyčenou hlavou odchází teď pryč. Svůj úkol dávno splnil. V těch nových by už ale nehrál hlavní roli. Přes Olatunjiho by se do sestavy prodíral jen složitě, trasa přes Rrahmaniho pak vypadá ještě náročněji. Není to Kuchtova chyba. Spíš přirozený vývoj, jenž zkrátka nešlo zastavit.