Bylo pár hodin do výkopu bitvy o všechno proti domácímu Polsku. Očekávání stoupalo, stejně jako počet českých fanoušků, jak jsme se přibližovali víc a víc vratislavskému Municipal Stadium. Tak se rychle usaďme a nasávejme atmosféru. Představení začíná.
První minuty a Pilařova šance, poté obrat a 20 minut, kdy jsme provokovali paní Štěstěnu, jak jen to šlo. Posledních 5 minut první půle jsme ale opět našli sami sebe a byli lepším týmem. Fanoušci se hrdě prali svými hlasivkami s přesilou bíločervené armády, jak jen to šlo. Ale vše bylo v duchu gentlemanství. Už i předzápasová setkání byla s domácími fandy naprosto úžasná, přátelská a slušná. Do takového prostředí bych se nebál brávat ženu s dětmi.
Před utkáním a také o poločasové pauze jsem se s fanoušky bavil o tom, jaký tipují výsledek. Remíza byla nejčastějším tipem s dodatkem, že nám to bude nakonec stačit. A ejhle, tu se řítí Leoš Noha v sombjéju Ády Větvičky a oznamuje nám, že se Řecko ujalo vedení pjoti Jusku. Najednou remíza není dost k postupu...
Do druhé půle jsme nastoupili naprosto cílevědomě a ukázali jsme sílu týmu. Po stranách nás táhli Jiráček s Pilařem a tím se i celé můžstvo zvedalo a věřilo si čím dál víc. To povzbuzovalo české fandy, kteří byli slyšet více a více. Víra zkrátka ovládala naše sektory. Skandování Milana Baroše, který bojoval s týmem jako lev, bylo dalším pozitivem na sobotním večeru. Po své pravé ruce vidím pány Pavelce a Frolíka, jak roztleskávají svůj sektor, Leo Noha krouží sombrérem nad hlavou, jako by naháněl své stádo do ohrady, všichni křičí, co to jen jde. Redakce
sportwincz.com sedící vedle mně pomalu, ale jistě ztrácí své hlasivky. Taková česká vlna tlačí náš tým za společným snem. A pak to přišlo - Baroš, Jiráček, zasekávačka, střela – góóóól! To snad není možné, spravedlnost existuje. V tuto chvíli vedeme skupinu A. Závěrečný hvizd a je to tady! Objímám se s lidmi kolem sebe, jako bych vyhrál prezidentské volby v USA. Po pár vteřinách mně zaplní obava z toho, jak domácí unesou porážku a vyřazení. Po pár vteřinách ale opět zjišťuji, jak je tato obava zbytečná. Vzájemně jsme se vyskandovali a už před stadionem si naši fandové měnili šály a dresy s Poláky, kteří nám upřímně (byť zklamaní) gratulovali s tím, že nyní budou fandit už jen našemu týmu. Inu, dostali jsme krásný přiklad o tom, jak si užívat sportovní klání a že to jde i bez jakékoliv agrese.
Tím, že jsme nakonec vyhráli skupinu A, jsme si zajistili nestěhování na Ukrajinu a tudíž budeme moci počítat s podporou domácích kibicow. A také se vyhneme německému favoritovi. Ale o tom až příště. Tak jen snad nakonec: Dziękuję, Polaci!
Z Polska zdraví Horst Siegl
[caption id="attachment_15468" align="aligncenter" width="199" caption="Sobota byla prostě skvělým dnem!"]
[/caption]
Horst Siegl. Jedenáctinásobný Mistr Československa, popř. Česka, elitní útočník Sparty Praha, manažer Asociace profesionálních hráčů, Ambasador Unibet. Nyní píše pro čtenáře sportwincz ve své pravidelné rubrice Sigiho Tor.
