Ohlednutí za prvním hracím dnem: Český propadák a čitelní Poláci

Atmosféra na šampionátu po prvním hracím dni prozatím výborná. Stadiony podle očekávání plné do posledního místečka a fanoušci o sobě dávali, zejména ve Varšavě, pořádně znát – jaká je to úleva slyšet vydatné povzbuzování a chorály z fanouškovských táborů oproti otravnému lomození vuvuzel z posledního velkého šampionátu.  Nezklamali ani čeští fanoušci. Opět jsme se dočkali již notoricky známého: „Bílek ven“. I to o ledasčem vypovídá. Před zahájením turnaje se ve spojitosti s polským týmem nemluvilo snad o ničem jiném než o slavné – pro věřící Polsko snad i svaté – trojici z německé Borussie Dortmund.  To že bude hlavní gró týmu Franciszeka Smudy hrát Piszczek s Blaszczykowskim a Lewandwoskim snad čekal každý, ale že prakticky všechny vážnější akce a povedené myšlenky budou pocházet jen z dílny hráče se jmenovkou Kuba na zádech v souhře s Piszczekem jsem opravdu netušil. Když opadlo tempo aktivní dvojice operující na pravé straně hřiště, opadlo tempo hry celého týmu Polska. Až dětinský snadný se zdá být recept na Poláky – uhlídat pravou stranu hřiště a je po starostech. Jenomže zase tak jednoduché to nebude. Piszczek s Blaszczykowskim se totiž prostě a jednoduše najdou klidně i po slepu a to bez nadsázky. Vždyť Řecko moc dobře vědělo, kde je největší síla soupeře a přesto ji, především v prvním poločase, nebylo schopné eliminovat. Na straně Řecka je třeba ale pochválit velké nasazení a snahu. Bojovnost Salpingidise nebo kapitána Karagunise byla příkladná. Škoda, že jsme něco podobného neviděli od našich hráčů o několik hodin později. Časté jsou výmluvy, že nemáme tak kvalitní kádr jako před léty, což je samozřejmě pravda, ale jedná se o relativně slabý argument. Řecko dovezlo na Euro dost možná ještě na jména chudší tým, přesto nechalo na hřišti všechno a být proměněné penalty mohlo i zvítězit. To Česko nezvládlo svůj zápas jak po taktické stránce, tak ani po té individuální. Nejvíce mě šokoval Michal Kadlec, kterého považuji za jednu z největších jistot základní jedenáctky českého týmu. Tak neuvěřitelně propadat v obraně a v důležitých momentech naprosto chybět na svém místě a to opakovaně – věc jen těžko omluvitelná. Hubník se po utkání vyznal, že byl zaskočen, když místo Michala Kadlece na levém okraji obrany vídal, při protiútocích, hráče v červeném dresu. Nebyl to ale jen Michal Kadlec nebo Jaroslav Plašil kdo naprosto totálně v úvodním střetnutí propadl. Bylo to drtivá většina hráčů, kteří do pátečního matche zasáhli. Teď zbývá jen doufat, že přijde náhle probuzení a výrazné zlepšení, protože nyní jsme již v play-off. Další porážka znamená konec na turnaji.