Já se vrátím, respektive vrátil bych se, zaslechl jsem výrok Tomáše Řepky po zápase Českých Budějovic na Spartě. A se mnou přijde zákon, chtělo se mi dodat známou repliku z filmu o dokonalém Limonádovém Joeovi.
Jenže někdejší sparťanský stoper dodal, že jeho eventuální návrat by připadal v úvahu jen ve chvíli, kdy by vypadli nejenom „ti dva“ – myšleno Martin Hašek a Jaroslav Hřebík, ale také majitel klubu Křetínský. Zajímalo by mne, jestli se mu s odstupem několika hodin rozleželo v hlavě, co to vlastně vypustil do světa. Nechci teď psát
o – už bývalém – trenérském duu, spíše bych nakoukl o patro výše.
Neupírám Řepkovi právo mít a nemít rád určité lidi. Taky chodím na pivo jenom s někým. Ale dospělý chlap by měl umět kontrolovat své emoce a veřejná vystoupení. Třeba si myslel a myslí, že by na Letné mohl jako hráč působit do čtyřiceti a nucený odchod z klubu cítí jako velkou křivdu. Může být. Ale řekl bych, že je poslední, kdo by si mohl stěžovat na přístup Daniela Křetínského.
Troufám si tvrdit, že být v pozici majitele někdo jiný, skončil by Řepka ve Spartě daleko dříve. Když si tak člověk promítne všechny jeho excesy, chcete-li blikance, musí se až divit andělské trpělivosti Křetínského. Jenom díky ní pobíral donedávna královský plat a stále patřil do týmu.
Osobně proti Řepkovi nic nemám. Považuji ho za nadprůměrného defenzivního hráče své doby, kdy obránce měl být skvělým a tvrdě hrajícím atletem a velké schopnosti krotit míč se
po něm nevyžadovaly. Do téhle epochy zapadal skvěle, ale i svou vinou zdaleka nedosáhl ve světě zeleného trávníku všeho, čeho dosáhnout mohl. Ryze fotbalové schopnosti na to měl.
Mnohokrát si uškodil tím, že daleko rychleji mluvil, než myslel. Tak jako v sobotu na Letné. Popravdě, docela mě bude zajímat, co s ním bude za dva – tři roky.
Pro Sportwin.cz Míra Bosák
[caption id="attachment_11865" align="aligncenter" width="300" caption="Tomáš Řepka si ulevil do médií"]
[/caption]
