Zatímco u nás doma se hrnuly vlaky a autobusy plné odborářů do Prahy a jejich pasažéři se poté prošli až na Václavské náměstí, v Barceloně se stejný počet lidí vydal na Camp Nou, aby shlédl další díl nekonečného seriálu El Clássico.
Většina z nich ovšem po konci zápasu měla stejnou náladu, jako protestující na Václaváku. Jen s tou výjimkou, že nevykřikovali jako jistý pan Dufek, že je potřeba paralyzovat celou zemi. Zajímalo by mě, jestli ten člověk vůbec tuší, co mu vyplavalo z úst.
Raději k fotbalu. Real sesadil Barcelonu z mistrovského trůnu. Byl to zvláštní zápas, který zřejmě ukázal, že Mourinho přišel na to, jak eliminovat hráčskou kvalitu Barcelony. Jistě, Real nehrál to, co by se divákům k zbláznění líbilo. Účel světil prostředky.
Skvělá defenzíva minimalizovala roli Messiho a to se ukázalo jako klíčové stejně jako třeba v nedávném zápase na Stamford Bridge.K tomu, že se neprosadil Messi je třeba přidat i nulového Xaviho. K míči se prakticky nedostával, kromě jedné nebezpečné střely zpoza pokutového území o něm prakticky vůbec nešla řeč. Měl jsem z něj pocit, že je hodně unavený, jaksi vyšťavený. Podobnými slovy by se daly charakterizovat výkony víceméně všech členů
záložní řady domácích.
Sázka Guardiolovi nevyšla ani s nasazením Tella, byť se dostal do dvou příležitostí, Alves hrající tentokráte vyloženě na křídle se nedostával ke svým typickým průnikům – potřebuje na ně být rozběhnutý ze zadní pozice. Kolem a kolem, Barcelona si na obraně Realu vylámala zuby.
Skvělou partii odehráli stopeři Ramos a Pepe, nesmírný kus práce udělal Xabi Alonso. Svůj soukromý souboj s Messim pro sebe rozhodl Ronaldo. Taky si míče moc neužil, protože v mnoha případech létaly dopředu jen odkopy nazdařbůh. Ale když už se mu při rychlém kontru nabídla šance, poradil si, i díky netaktickému vyběhnutí Valdéze, na jedničku. Real je mistrem – pochybuji, že se ještě může něco na špici tabulky změnit. Asi to bude námět k zamyšlení i pro šéfy Barcelony – bude to asi chtít nějakou změnu…
Zdraví Míra Bosák
