Dlouhé noci, kdy se chodí spát kolem půl třetí ráno, to už je prostě začátek dubna. Jak by ne, když se hraje golfové Masters. Celý rok se vždycky těším na první major sezóny.
Je to zkrátka ten největší turnaj, jaký si můžete představit. Úžasná tradice, fantastické hřiště Augusta National, absolutně nejlepší možná konkurence, bezbřehý zájem fanoušků i médií, to všechno je Masters. A když ho můžete ještě komentovat, je zážitek pochopitelně umocněn na třetí. Pravda, pohodu před monitorem může narušit daviscupová přetahovaná, která se hraje takřka o dvě hodiny déle, než je plánováno, ale to se nedá svítit.
Právě při současném sledování průběhu dvouhry Štěpánek – Tipsarevič a vývoje druhého kola v Augustě jsem si znovu uvědomil, proč mám golf raději než tenis. V profesionálním golfu stoprocentně platí, že se dodržuje etika a zásady slušnosti. Pokud hráč poruší pravidla, byť je v tom třeba stokrát nevinně, sám na problém upozorní a tím pádem si připíše trestné rány. To je železný zvyk, patřící neoddělitelně k této hře. Takže je nepsaným zákonem přiznat nechtěný dotek stébla trávy, keříku či jiného přírodního artefaktu při hře z vodní překážky, dvojdotek… .Podobných příběhů by se daly vyprávět tisíce. Bývalý skvělý golfista Jeff Sluman kdysi prohlásil : „Chválit někoho za to, že hraje poctivě je stejné, jako chválit člověka za to, že nevyloupil banku. Toť základ golfu. Co by k tomu asi mohl říci pan Tipsarevič, když nepřiznal dvojí odskok míčku ve veledůležité chvíli ? Na druhou stranu - diváci, kteří se přijdou na golfový turnaj podívat, také všechny hráče nemilují, ale rozhodně si nedovolí nikomu z nich nadávat do hovad a ještě hůře, jak činilo statečné pražské publikum. Bylo mi stydno za naše „hrdiny“ napuštěné pivem, kteří byli nadšením bez sebe, když mohli z davu beztrestně někomu co nejsprostěji spílat a ještě se cítit jako Štěpánkovi spolubojovníci.
Jak to bylo se Štěpánkovými nadávkami soupeři po zbytečně prohraném zápase nedokážu posoudit, zrovna hrál Woods na devítce o par (neúspěšně), takže jsem mu v tuto chvíli věnoval více pozornosti. Ale bojím se, bojím… I tenis kdysi býval, minimálně na profesionální úrovni i v České kotlině sportem gentlemanů, bohužel se musí mluvit v čase dávno minulém.
Zdraví MB
Tento příspěvek také vychází na oficiálních stránkách
Míry Bosáka.
