Tvrdý knockout a ještě tvrdší téma. Nad Procházkou se po UFC 327 vznáší debata o jeho odolnosti

• Ondřej Novotný po porážce Jiřího Procházky s Carlosem Ulbergem otevřel téma jeho odolnosti po tvrdém KO
• Připomněl, že český bojovník za kariéru schytal obrovské množství ran
• Za největší riziko nepovažuje jen samotný knockout, ale i případný rychlý návrat do dalšího zápasu
• Procházkův styl podle něj zůstává fascinující, zároveň si ale vybírá čím dál vyšší daň
• Definitivní odpověď podle Novotného přinese až další zápas

Jedna porážka a otázka, která zůstala ve vzduchu

Jiří Procházka zase jednou vstoupil do zápasu po svém. Neuhlazeně, odvážně, s ochotou přijmout chaos a zkusit si z něj vzít výhodu. Proti Carlosi Ulbergovi to chvíli nevypadalo zle, jenže pak přišel okamžik, který podobné plány umí roztrhnout během jediné výměny. Levý hák sedl čistě, Procházka šel k zemi a místo návratu na trůn zbyl jen těžký pád.

A právě tady se ozval Ondřej Novotný. Ne s laciným soudem, ne s teatrální panikou, ale s nepříjemně přesnou pochybností. V podcastu MMA Letem světem řekl: „Teď mi to nastavuje největší otázku, jaká je Jiřího brada?“ A tím otevřel debatu, která po podobných porážkách přichází téměř automaticky, jen se málokdy vysloví tak napřímo.  

Nejde jen o jednu ránu, ale o všechno, co bylo před ní

Na Procházkově kariéře bylo vždycky něco elektrizujícího. Jeho zápasy nepůsobily jako sterilní šachy, ale jako otevřené dveře k něčemu nebezpečnému a strhujícímu. Právě proto si získal tolik lidí. Právě proto dokázal otáčet zápasy, které už visely na vlásku. Jenže stejná výjimečnost v sobě nese i druhou stranu. Tělo i hlava si každou takovou válku někam ukládají.

Novotný to vystihl bez okras. „Jediné, o co mám starost, je rychlost nějakých dalších zápasů a potenciálně brada, která za tu jeho kariéru prostě schytala dost. Nevíme však, dokud neuvidíme další zápas,“ řekl. Ta věta je možná tvrdší než samotný výsledek. Protože neřeší jen jeden nepovedený večer. Řeší, co podobný styl dělá s bojovníkem v součtu let.  

A pak přidal i obraz, který z celé věci dělá ještě těžší téma. „Tohle byl vypínák z pekla. Co bylo masakr, tak to dobíjení na zemi. Ulberg bez slitování. Jakmile trefil, tak nepřestal,“ poznamenal. Není to jen připomínka brutality samotného finiše. Je v tom i upozornění, že podobné konce nebolí jedním úderem, ale celou sérií následků, které nejsou hned vidět.  

Procházka není odepsaný. Jen už se neřeší totéž co dřív

Na tom všem je podstatné, že Novotný z Procházky nedělá ztracený případ. Neříká, že je konec. Neříká ani, že by český samuraj neměl znovu dojít k velkým zápasům. Spíš připomíná, že po podobném knockoutovém večeru se mění úhel pohledu. Už nejde jen o to, koho dostane příště a jak daleko je od další titulové šance. Jde i o to, kolik ještě jeho styl unese, než začne narážet na vlastní hranice.

A právě v tom je ta otázka tak nepříjemná. Protože Procházka je milovaný právě pro to, jak zápasí. Pro chaos, odvahu, záblesky šílenství i schopnost přežít chvíle, kdy by jiní dávno couvali. Jenže stejný styl ho zároveň staví do přestřelek, které se dají obdivovat jen do chvíle, než přijdou podobné pády.

Teď tedy kolem něj neleží jen stará známá výzva vrátit se silnější. Leží tam i tišší, ale možná důležitější úkol. Zjistit, jestli se dá dál zůstávat Jiřím Procházkou tak, aby ho to jednou nestálo víc než jen další pás.

Procházka dostal stopku na neurčito. Po UFC 327 teď řeší zub i nucený klid