Švábíkovy míří ke společnému snu. Jedna už sbírá tituly, druhá ji chce dohnat a začíná mít pocit, že by jí mohla šlapat na paty

Je třeba přitrénovat a věřím, že MS dobře dopadne, řekla Švábíková. Tyčkaři potvrdili v Rouenu dobrou formu

• Amálii a Apolenu Švábíkovy dělí téměř 6,5 roku a zatím i výrazný výkonnostní rozdíl (44 cm).

• Na halovém mistrovství v Ostravě vyhrála Amálie titul, Apolena skončila čtvrtá a má halový osobní rekord 436 cm.

• Obě sestry sní o tom, že jednou budou stát společně na stupních vítězů na velké mezinárodní akci.

Obě otevřeně přiznávají, že by jednou chtěly stát vedle sebe na stupních vítězů. A ideálně ne jen na domácím šampionátu.

"Zatím se nám ještě nepovedlo, aby se nám oběma na stejném závodě povedl opravdu dobrý výkon. Buď se daří mně a jí ne, nebo naopak. Čekám na den, kdy se to povede oběma a budeme slavit spolu," říká starší z dvojice Amálie Švábíková, jejíž slova vyšla na serveru atletika.cz/novinky/amalie-a-apolena-sestry-ze-sektoru-ktere-se-podporuji-a-motivuji/" target="_blank">atletika.cz. 

Takový moment zatím nepřišel ani na nedávném halovém mistrovství republiky v Ostravě. Apolena tam skončila čtvrtá, když nezvládla výšku 423 centimetrů, přestože během sezony skočila čtyřikrát 420 cm a víc.

Mladší ze sester přesto z halové sezony odcházela spokojená. "V hale jsem skočila osobní rekord 436 centimetrů, což mě strašně těší. Chtěla jsem se držet kolem 430, to se úplně nepovedlo. Ale minulý rok jsem v hale neměla ani 420, takže stabilita je pro mě velký posun," vysvětluje Apolena a dodává, že teď už se plně soustředí na letní sezonu.

Ani Amálie nebyla v Ostravě stoprocentně spokojená, i když bez větších problémů získala titul. Vnímá ale pozitivní trend české tyčkařské scény. "Je skvělé, že se medaile začínají brát za výkony kolem 430 centimetrů," říká.

Současně ji mrzelo, že se sestře nepodařilo zopakovat moment z loňského venkovního mistrovství v Jablonci, kde spolu stály na stupních vítězů. Apolena tam tehdy brala bronz. "To bylo super," vzpomíná Amálie.

Když se řeč stočí právě k tomuto momentu, Apoleně okamžitě zazáří oči. "Bylo to neskutečné. Rodiče si to přejí, my si to přejeme. Na republice to už něco znamená," říká. Její ambice ale sahají dál. "Jednou bych s ní chtěla stát třeba i na mistrovství světa. Musím dřít jako ona a hlavně vydržet zdravá," líčí.

Inspirace je přitom jasná. Amálie už má za sebou světový juniorský titul z Tampere 2018. Apolena se na stejné místo vrátila o sedm let později a přivezla si bronz z juniorského mistrovství Evropy. I to byl pro rodinu silný moment.

Švábíkovy chtějí jednou stát spolu na stupních vítězů

Rozdíl mezi sestrami je stále patrný. Amálie, narozená 22. listopadu 1999, má osobní rekord výrazně výš než Apolena, která přišla na svět 14. května 2006. Výkonnostní rozdíl činí zatím 44 centimetrů a všech 20 vzájemných soubojů skončilo vítězstvím starší sestry.

Amálie to ale nevnímá jako důvod k nadřazenosti. "Na rovinu, moc bych jí přála, aby byla jednou lepší než já a vystoupila z mého stínu. Má to těžší. Lidi nás pořád srovnávají a tlak na ni je větší," říká otevřeně.

Podpora funguje i přímo v sektoru. "Pomáháme si hlavně s odrazy a s větrem. echniku ale neřešíme. Spíš si jen řekneme, co jsme viděly," popisuje Apolena.

Amálie souhlasí. "Možná nemá tolik zkušeností, ale technice už hodně rozumí. A hlavně je pro mě velkou psychickou oporou," ocenila sourozence.

Přesto někdy přítomnost sestry na závodě přináší i zvláštní momenty. "Když je v sektoru, cítím obrovskou podporu. Ale zároveň se pak nesoustředím jen na sebe. Někdy je vlastně lepší, když sedí v hledišti a fandí," přiznává Apolena. 

A technické rady? Ty mají své limity. Amálie totiž skáče jako levačka, zatímco Apolena je pravačka. "Špatně se mi na to kouká," směje se mladší sestra. Starší ale oponuje: "Technika je stejná, ať jsi levák nebo pravák."

Obě ale dobře vědí, že jejich příběh se teprve píše. Trénují spolu, závodí spolu a brzy vyrazí i na společné soustředění. A rivalita? Ta prý existuje, jen trochu jinak. "Nikdy jsem si neříkala, že musím porazit ségru. Ten věkový rozdíl je velký," upozorňuje Apolena.

Soutěží však úplně ve všem a Amálie okamžitě přidává příklad. "Je to extrémní. Díky tátovi jsme soutěživé od dětství. A Apolenu vždycky strašně potěší, když mě porazí třeba v šipkách nebo v bowlingu."

V tyčkařském sektoru je ale zatím situace jasná. "Ona ví, že se mnou ještě nemůže úplně bojovat," hlásí  Amálie s úsměvem.

Apolena však cítí, že se to může změnit. "Začínám mít pocit, že bych jí jednou mohla začít šlapat na paty. Ale snažím se tím zatím nerozhodit," uzavírá mladší ze sester.