Tenisový svět nechápe souvislosti. Kouč se pustil do kritiků Němce

• Alexander Zverev prohrál pětisetovou bitvu s Carlosem Alcarazem, ačkoliv podával na vítězství.
• Španělského mladíka trápily křeče, což paradoxně hru jeho soupeře rozhodilo.
• Patrick Mouratoglou tvrdí, že čelit zraněnému protivníkovi je psychické peklo.
• Slavný trenér připomněl historický duel mezi Michaelem Changem a Ivanem Lendlem.
• Německý tenista stále čeká na grandslamovou trofej, další pokus přijde v Paříži.

Kletba nedokončených zápasů

Zdálo se, že Alexander Zverev konečně zlomí své grandslamové prokletí. V semifinále Australian Open vedl nad světovou jedničkou v pátém setu a měl vítězství na raketě. Jenže místo triumfu přišel kolaps, pročež se znovu rozhořely debaty o jeho neschopnosti dotáhnout velké zápasy do konce. Osmadvacetiletý Němec, jenž má ve finále turnajů velké čtyřky bilanci 0:3, musel opět skousnout hořkou porážku, třebaže jeho soupeř Carlos Alcaraz bojoval s vážnými křečemi.

Kritici okamžitě začali skloňovat frázi, že Zverev zkrátka není dost dobrý. Tento zjednodušený pohled však nadzvedl ze židle jednoho z nejuznávanějších expertů v oboru. Trenér Patrick Mouratoglou se rozhodl uvést věci na pravou míru prostřednictvím příspěvku na síti LinkedIn, kde vysvětlil, jak zrádná může být hra proti indisponovanému soupeři.

„Carlos Alcaraz dostal křeče. I tak vyhrál. A najednou někteří lidé tvrdí, že Alexander Zverev není dost dobrý. To je přesně ten typ závěru, který ukazuje, jak moc je tenis stále nepochopený,“ rozohnil se francouzský stratég.

Past jménem zraněný soupeř

Podle Mouratogloua se divákům u televize snadno soudí, avšak psychologie takového momentu je drtivá. Hráč na druhé straně sítě se totiž paradoxně dostává do výhody, neboť ztratí veškeré zábrany. „Už jste někdy hráli proti někomu, kdo má křeče nebo je zraněný? Je to jedna z nejtěžších situací v tenise. Prohráváte o dva sety, nechcete chybovat, protože čekáte chybu od soupeře. Ale pokud příliš zpomalíte, ztratíte kontrolu nad výměnou,“ popsal detailně dilema, jemuž Zverev čelil.

Alcaraz v kritických chvílích přestal taktizovat a začal riskovat. „Hráč, který se nemůže hýbat, se uvolní, protože nemá co ztratit. Začne pálit vítězné údery a vytvoří na vás ještě větší tlak. Přesně to se stalo v tom semifinále. Tenisová historie je plná zápasů, kde velcí šampioni hráli špatně jen proto, že se jejich soupeř fyzicky trápil,“ vysvětlil Mouratoglou.

Lekce z roku 1989

Aby svá slova podpořil, sáhlo trenérské eso hluboko do historie. Připomněl legendární bitvu na Roland Garros, kde se zrodilo jedno z největších překvapení všech dob. „Dovolte mi připomenout rok 1989 v Paříži. Michael Chang, sedmnáctiletý kluk, měl silné křeče, a přesto porazil světovou jedničku Ivana Lendla v pěti setech. Nikdo tehdy neříkal, že Lendl není dost dobrý. Všichni chápali, jak komplexní tenhle sport ve skutečnosti je,“ uvedl trefnou paralelu.

Zverev tak podle něj neprohrál proto, že by byl špatným hráčem, nýbrž proto, že narazil na výjimečného oponenta, který se dokázal zotavit. „V pátém setu byl Carlos fyzicky zpět. Úplně. Za stavu 5:4 Zverev podával na vítězství a ztuhnul, jako mnoho šampionů před ním. Carlos toho využil a v důležitých momentech byl lepší. Takže ne, Zverev není špatný. Je to velmi dobrý soutěžící. Ale Carlos Alcaraz je výjimečný,“ uzavřel Mouratoglou svou obhajobu. Německý tenista bude mít další příležitost umlčet pochybovače na francouzské antuce v květnu 2026.

Halový zabiják znovu udeřil. Zapomeňte na Raonice, novým kanadským rekordmanem je Aliassime!