- Jan Matas ,
- 05. 02. 2026
top zprávy
Livigno pro něj není jen tečka na mapě. Je to místo, kde se míchá sen o olympiádě s vůní sněhu, italské zmrzliny a prvních velkých triků. Jakub Hroneš si v jednadvaceti letech odškrtává metu, ke které se nedostane každý.
Jakub Hroneš zažije ve 21 letech premiéru na zimních olympijských hrách 2026, které bere jako dosavadní vrchol své snowboardové kariéry.
Olympijská trať v Livignu sází na extrémní překážky a minimální prostor na adaptaci, což zvýrazňuje individuální styl každého jezdce.
Hroneš má k Livignu silný osobní vztah. Pávě tady poprvé skočil double cork a cítí se tu jako doma, a to nejen na sněhu.
Ano, na mysli máme start na zimních olympijských hrách 2026. "Je to nejlepší moment mé kariéry. Jsem nadšený," říká bez okolků v interview pro server olympijskytym.cz.
Pod pěti kruhy se představí poprvé a ví, že prostor na chyby tu neexistuje. Všechno má rozkreslené dopředu, bez improvizace na poslední chvíli. "Mám pět nebo šest vybraných triků, které vím, že budou potřeba. A to je akce, která probíhá už od začátku olympijského cyklu," vysvětluje.
Styl je podle něj klíčový. I stejný trik může na trati vypadat úplně jinak. "Každý jezdec má svůj styl, takže trik v jeho podání je jiný, než stejný trik v podání někoho jiného," ozřejmil.
Trať v Livignu ho nepřekvapila, spíš potvrdila očekávání. "Stavěli ji kluci, kteří používají velké kusy sněhu. Raily jsou většinou obrovské a šíleně vysoké, skoky velké a dlouhé. Nejsou v tom žádná pravidla, takže si můžou dělat, co chtějí," popisuje realitu olympijského parku.
Čas na zvykání byl přitom minimální. "Tři dny tréninku před závodem byly jediné tři dny, které tam každý z nás měl," uvedl.
Livigno má pro Hroneše i osobní význam. Právě tady poprvé poslal double cork, moment, který mu zůstal v hlavě stejně pevně jako místní gelato.
"Zmrzlinu mám hrozně rád a když jsem v Itálii, tak jsem schopný ji jíst tak dvakrát, třikrát za den. Aby organismus zvládl fungovat," směje se freestyle snowboardista, který nedá dopustit hlavně na stracciatellu.
Roční období u něj nehrají velkou roli. Sport sleduje bez rozdílu, olympiáda je pro něj vždycky povinnost. "Jsem univerzální fanoušek sportu a žádnou olympiádu bych si nemohl nechat ujít. První hry, které jsem v deseti letech aktivně sledoval a vnímal, byly ty v Soči. Od Ria dál už to pak byla taková klasika," vrací se v čase.
Až se jednou řeč stočí na letní hry v Los Angeles 2028, má jasno, v čem by mohl klidně startovat. "Můj tajný talent je golf. Našel jsem se v tom a podle mě na to svět není ready," vtipkuje.
I mimo snowboarding ale platí, že vypnout neumí úplně. "Někdy jsem přetažený a dost to škodí mému výkonu," přiznává otevřeně.
Nad věcmi přemýšlí až do detailů. Někdy možná víc, než je zdrávo. V jedné drobnosti má ale absolutně jasno. "Když si dělám vločky, tak nejdřív naleju mléko a až potom do něj dávám vločky," uzavřel dobře naladěný snowboardista.
Chápeme. Olympiáda může počkat, protože zásady jsou zásady.
