- Aleš Karafiát ,
- 20. 01. 2026
top zprávy
Předkolové skupiny na házenkářském mistrovství Evropy pomalu ale jistě gradují a například Česká republika už má dohráno. Svěřencům Daniela Kubeše a Michala Brůny se ze skupiny C přes silnou Francii a Norsko postoupit nepodařilo, na turnaji však nezanechali špatný dojem. Co turnaj z pohledu národního týmu ukázal?
Při absencích se podařilo najít nového lídra
Tradiční opory včetně Mrkvy nezklamaly
Nedostatky? Úzký kádr a rychlost
Daniel Kubeš a Michal Brůna převzali národní tým po španělském kouči Xavieru Sabatém a nutno říct, že je hned na prvním velkém turnaji nečekal snadný úkol. V Norsku se totiž museli obejít bez řady opor, a to jak těch ofenzivních, tak zejména defenzivních. I přesto se s náročnou situací popasovali dobře.
Herní projev týmu byl oproti mistrovství světa 2025 rozhodně lepší. Češi zapracovali zejména na přechodu směrem dopředu, který je nedílnou součástí moderní házené. I přes absenci lídra obrany Štěpána Zemana fungovala obrana až na zápas s Francií stejně jako na MS spolehlivě, a to i přesto, že hned po prvním duelu vypadl Tomáš Piroch.
Rozdíl pak byl v útočné fázi, kde se nám podařilo najít nového lídra. Od druhého utkání nastupoval v základní sestavě na pozici střední spojky Jonáš Josef a tato sázka se trenérům oplatila. Hráč pražské Dukly, jenž má po sezoně namířeno do Německa, uměl najít spoluhráče v pivotu i na křídle, a navíc byl střelecky velmi efektivní. Svědčí o tom 15 branek do sítě Ukrajiny a celkem 25 zásahů ve třech duelech.
Kromě něj se Češi mohli opřít i o brankářskou dvojici Tomáš Mrkva a Jan Hrdlička, která chytala ve výborné formě. Díky Mrkvovi Češi dlouho zůstávali s Norskem ve hře o postup. Spolehlivou součástí sestavy byl tradičně i Dominik Solák. Dařilo se i levým křídlům – Petr Široký ukázal proti Francii velký potenciál a když vinou zranění nebyl pro zápas s Ukrajinou k dispozici, zdatně ho nahradil Pavel Chotěborský. Naopak pravým křídlům turnaj příliš nevyšel.
Pochvalu si zaslouží i karvinská dvojice pivotů Jan Užek a Matěj Nantl, která solidně nahradila na poslední chvíli vypadnuvšího pivota Víta Reichla. Navíc byli oba platní i v defenzivní části, kde měl český tým tak trochu personální problémy. Nicméně ukázalo se, že pod Havranem může obrana fungovat. Vzadu pomohly i centimetry Daniela Bláhy.
Pokud přejdeme k nedostatkům, tím asi největším v obou prohraných duelech bylo zachytávání rychlých útoků soupeře. Zejména s Francií byl rozdíl v rychlosti obou týmů až propastný. Slabinou byl i užší kádr, na který mohli hráči spoléhat. V útoku stála hra především na Jonášovi se Solákem, které dobře doplňoval debutant Filip Tůma. Ze střídajících hráčů přinesl svěží vítr na palubovku snad jen Bláha. A jak bylo naznačeno, totéž se dá říct i o obraně. Pozitivem pro českou házenou ale je, že by na dalších akcích mohli tým doplnit třeba Matěj Klíma a Jonáš Patzel, kteří by rovněž pro obrany soupeře představovaly značné nebezpečí.
Celkově ale lze konstatovat, že český tým zanechal na turnaji slušný dojem. Utkání s Francií sice nevyšlo podle představ, proti Norsku jsme ale většinu zápasu vedli a i když soupeř nakonec skóre otočil, mohli čeští házenkáři odcházet se vztyčenou hlavou. S Ukrajinou pak naši naprosto dominovali a rozloučili se vítězně, čímž si zajistili lepší výchozí pozici pro kvalifikaci o postup na mistrovství světa.
