- Aleš Karafiát ,
- 21. 10. 2025
top zprávy
Fotbalový svět se chystá na další kolo Ligy mistrů a ve středu půjde opět do akce i pražská Slavia. Pro Lukáše Vorlického měl mít duel s Atalantou Bergamo mimořádný nádech, neboť právě v italském klubu strávil pět let. Jenže třiadvacetiletý záložník se na soupisku sešívaných pro milionářskou soutěž nakonec nevešel.
Když bylo z losu prestižní Ligy mistrů patrné, že Slavia narazí právě na Atalantu, Vorlický se nemohl dočkat. „Už od minulé sezony jsem všem kolem sebe říkal, že pojedeme na Atalantu. Strašně jsem si to přál, aby to padlo, aby to vyšlo na venkovní zápas. A stalo se to, vyskočil jsem ze židle, křičel jsem,“ popsal s úsměvem pro klubový web.
Radost ale brzy vystřídalo zklamání. Jen několik dní nato se totiž dozvěděl, že nebude zařazen na seznam hráčů pro milionářskou soutěž. „Pár dní po losu mi volali trenéři a sportovní úsek, že moje jméno tam nebude. Bolelo to, první tři dny byly náročné, kor tím, že byla repre pauza,“ přiznal upřímně.
Po vleklém zranění kolene dělal vše, aby se v týmu kouče Jindřicha Trpišovského prosadil. I když rozhodnutí trenérů respektuje, neskrývá, že ho to zasáhlo. „Argumenty, které mi byly řečeny, jsem pochopil, jsou jasné, zřejmé. Bylo potřeba to vzít sportovně, já jsem to udělal. Jsme profesionálové. Šel jsem dál, soustředil se na další zápas,“ uvedl.
Do Itálie mohl se Slavií vyrazit alespoň jako člen doprovodu, tu možnost ale nakonec odmítl. „Upřímně řeknu, že by to bolelo, nebylo by mi to příjemné. Budu ve studiu, zápas budu spolukomentovat,“ vysvětlil s klidem. Vorlický byl v Atalantě považován za mimořádný talent, jeho kariéru však brzdila zranění, která ho připravila o několik sezon. „Vím, že kdyby se nestalo všechno, co se mi stalo, tak věřím, že jsem tam mohl zanechat velkou stopu. Na kdyby se ale samozřejmě nehraje, to vím. Ale cítím prostě určitý pocit nenaplnění,“ dodal.
V Itálii přitom zažil řadu krásných okamžiků. Trénoval i s hráči, kteří dnes patří mezi hvězdy Premier League. „Dejan Kulusevski, který teď hraje v Tottenhamu, a Amad Diallo, toho času v Manchesteru United. To jsou asi ta dvě nejslavnější jména,“ vzpomínal.
Na Kulusevského má dokonce velmi osobní vzpomínku. „Na Dejana mám hrozně moc vzpomínek, bydleli jsme spolu na internátě, měl pokoj naproti. Snad každý večer jsme hrávali FIFU spolu,“ smál se. Jednu historku pak prozradil i na druhého zmíněného. „U Amada je taková vtipná vzpomínka, že na jednom turnaji, kde jsem získal cenu pro nejlepšího hráče, když jsem se s trofejí vracel do zástupu kluků, tak se mi klaněl. Klekl si na kolena. A teď je v Manchesteru, je světová star, tím je to vtipnější,“ dodal s úsměvem.
