- Aleš Karafiát ,
- 16. 09. 2025
Česká republika se na atletickém mistrovství světa v Tokiu konečně dočkal první medaile. Zasloužil se o to výškař Jan Štefela, jenž v úterním finále vybojoval bronz. Podle jeho slov však mohl získat i ještě cennější kov, kdyby naplno prodal svoji formu.
Čtyřiadvacetiletý Štefela si v soutěži výškařů zajistil pódiové umístění výkonem 231 centimetrů, což je poměrně unikát. Jen třikrát v historii světových šampionátů totiž na medaili stačila nižší zdolaná výška. Konkrétně tomu tak bylo v letech 1983 a 2005 v Helsinkách, a také v Londýně 2017, kdy překonal bronzový medailista 229 centimetrů.
Českému reprezentantovi na cestě za jeho úspěchem pomohl i fakt, že se tentokrát nesešla zrovna nejsilnější konkurence. „Jsem rád, že dneska nebyla úplně extra konkurence. Co si budeme, ono třetí místo za 231 je spíš sranda. Ale dějiny se neptají a bronz tam je,“ řekl Štefela po závodu pro Radiožurnál Sport.
Jak ale sám český atlet prozradil, mohlo být i lépe. Když se chystal na svůj závěrečný pokus na výšce 234 centimetrů, měl už medaili jistou. Ačkoliv mířil výš, nakonec to nedopadlo. „Soustředil jsem se na to, abych to skočil, abych mohl bojovat o vyšší příčky než tu bronzovou. Bohužel jsem prostě neprodal, na co jsem měl. Vím, že jsem měl na víc,“ prohlásil Štefela, jehož osobní rekord činí 233 cm.
Štefela tak v Tokiu potvrdil pozici jedné z největších českých nadějí na medaili a díky němu si může atletický svaz oddychnout, že domů nepoletí s prázdnou. Z přihlášených výškařů měl třetí nejvyšší postavení ve světových tabulkách, když jen dva podali v letošním ročníku lepší výkon. „Měl jsem to v hlavě. Vždycky chci udělat medaili. Pak už jenom záleží na tom, jak se s tím poperu a co dokážu prodat,“ sdělil.
I tentokrát si pro svého kouče Jaroslava Bábu, jenž ve stejné disciplíně získal na olympijských hrách v Aténách v roce 2004 bronzovou medaili, pořádné drama. Ve finále totiž zdolal 228 centimetrů až na třetí pokus. „Bylo to jak horská dráha, nahoru dolů. Už se ani nedivím, já to dělám každé závody. Divím se, že Jarda ještě není šedivej, protože ty nervy, co mu dělám... Respekt, že to ještě se mnou drží,“ uvedl pro web atletického svazu muž.
Český atlet si pak užil i oslavu, při které přeskočil bariéru a slavil s českým týmem. Poté už následovalo čestné kolečko s ostatními medailisty. „Bylo dlouhé, fakt dlouhé, už jsem chtěl co nejdřív domů. Dát si pivko a odpočinout si, protože tímhle pro mě konečně skončila sezona a já můžu jenom odpočívat. Poslední měsíce přípravy na mistrovství světa jsem tomu dal úplně všechno. Striktně jsem se trápil, abych držel životosprávu, jídelníčky a tak. Takže si to jdu užít,“ uzavřel muž, jenž jako první český výškař vybojoval medaili na světovém šampionátu.