- Jan Matas ,
- 15. 09. 2025
Dlouhé roky se český tenis marně snažil zlomit americké prokletí v Davis Cupu. Naposledy to vyšlo v roce 1996. Teď se ale historie přepisovala a jednu z hlavních rolí sehrál čerstvě dvacetiletý Jakub Menšík.
Už mě ten chlap nebaví, smál se český hrdina po životním vítězství
Cesta k postupu mezi elitní osmičku nebyla jednoduchá. Po těsné porážce ve čtyřhře, kde Menšík s Tomášem Macháčem padli proti osvědčené dvojici Krajicek – Ram, to s českými barvami nevypadalo růžově.
Naději vrátil až Jiří Lehečka, který v heroickém výkonu skolil světovou devítku Taylora Fritze. Rozhodnutí tak padlo v pátém zápase a na kurt musel právě Menšík.
Koleno bolelo, v hlavě doznívala i porážka z deblu a páteční neúspěch proti Fritzovi. Přesto se mladý Čech do duelu s Francesem Tiafoem pustil s vervou, kterou nikdo nečekal. Výsledkem byla rychlá jízda, jasné skóre 6:1, 6:4 a obrovská radost.
Vše vyvrcholilo esem, po němž se mu hlavou honilo úplně všechno a hlavně na něj dopadla únava. „Udělat pro Česko rozhodující bod a kvalifikovat se do finálové osmičky Davis Cupu je skvělý pocit, který si asi budu pamatovat do konce života,“ řekl Menšík, jehož slova zaznamenal server tenisovysvet.cz.
Na lavičce už čekal nový kapitán Tomáš Berdych, jenž okamžitě gratuloval. A Menšík nešetřil chválou: „Při zápasech i na trénincích je vidět, že má neskutečné zkušenosti. Ví, kdy má a nemá mluvit, je vidět, jak hru vnímal on, když sám hrál, což je obrovská výhoda. Na kurtu pak cítím klid a správnou energii, kterou potřebuju. Mít ho jako kapitána je pro nás obrovská výhoda,“ líčil.
Co bude dál? Další mise v italské Boloni čeká až v listopadu. Přesto Menšík už teď cítí, že tým má sílu mířit vysoko. „Nechci nás přeceňovat, ale když jsme tenhle víkend viděli další zápasy, tak tohle naše utkání klidně mohlo být i finále celého Davis Cupu. Výhra pro nás znamená moc a dodá nám spoustu sebevědomí do finálového turnaje. S kluky se známe a každým týdnem jsme lepší. Když ne letos, tak v budoucnu Davis Cup klidně můžeme vyhrát,“ zakončil sebevědomě. No, nová česká generace se evidentně nebojí ani těch největších jmen...