Vlhová na dně: zlatá olympionička přiznává psychický kolaps i bolestivé pochybnosti

Nemohla sedět ani řídit. Davidová bojuje o návrat krok za krokem a snad si brzy šáhne i na zbraň

V rozhovoru pro Rádio Slovensko otevřeně promluvila o fyzickém i psychickém boji, který od loňského zranění svádí.

Pád na domácím závodě v Jasné, po kterém následovalo vážné poranění pravého kolene a dvě operace, ji odsunul ze scény na neurčito.

A zatímco její fanoušci doufají v comeback, Vlhová mluví o nejistotě, bolesti a cestě, která se netýká jen těla, ale i duše.

„Nikdo mi nedal záruku, že koleno bude v pořádku. Nevíme, jestli se na něj ještě budu moci postavit v plné síle. Jdeme krok za krokem,“ řekla rodačka z Liptovského Mikuláše.

Rehabilitace pokračuje, tréninkové plány se ale stále odehrávají v rovině základní mobility. „Kromě chůze jsem dlouho nemohla dělat vůbec nic. Neměla jsem život.“

Sen o olympiádě stále žije

Slova, která bolí i z pozice posluchače. Těžké období ji donutilo podívat se na všechno jinak. Sama říká, že začala chodit na psychoterapii a postupně si skládá zpět to, co bylo roztříštěné.

„Moje nitro bylo roztříštěné na marné kousky,“ popisuje s odzbrojující upřímností. „Všechno šlo dobře. A pak přišla rána. Od prosince to šlo z kopce.“

Navzdory temným měsícům nepřestává doufat v účast na zimní olympiádě v roce 2026. Ale zároveň přiznává, že vůbec neví, v jaké je momentálně formě – pokud vůbec nějaké. „Už rok a půl jsem nelyžovala. Nevím, jestli se na lyže vrátím. Teď je těžké říct, co bude.“

A přesto v jejích slovech zůstává jiskra. Nejde už jen o touhu závodit, ale o něco hlubšího, pokus znovu najít sama sebe. „Pokud se vrátím na lyže, budu šťastná. A pokud se jednou znovu postavím na start, bude to bonus.“

Zatímco její sportovní budoucnost je v mlze, jedno je jisté: Vlhová právě bojuje ten nejtěžší závod života. Nejde v něm o medaile. Jde o rovnováhu, zdraví a klid. A o sílu začít znovu.