- Jan Matas ,
- 01. 05. 2025
Na jménu Novak Djokovič v Římě vyrostla jedna celá tenisová generace. Když se poprvé zjevil v hlavní soutěži tamního Masters, psal se rok 2007 a Roger Federer vládl světu s raketou, kterou si dnes málokdo pamatuje.
Od té doby Srb nepřestal jezdit – Řím pro něj byl každoroční rituál, předsíň Paříže, antuková laboratoř ladící formu na Roland Garros. Letos ale poprvé nebude...
Po osmnácti letech nepřerušené přítomnosti, která mu přinesla dvanáct finálových účastí a šest primátů, přichází zlom. Djokovič odhlásil účast. Bez velkého haló, bez detailního vysvětlení. Jen krátký vzkaz: „Budeš mi chybět, Říme. Doufám, že se uvidíme v příštím roce.“ Kdo chce, může v tom vidět jen škrtnutý turnaj. Ale kdo sleduje Djokoviče pozorně, ví, že tohle není jen o záznamu v pavouku.
Forma? Neuchopitelná. Sebevědomí? Nalomené. Tělo? Možná ví, co my ještě ne. Od března Djokovič sbírá porážky, které by před rokem vypadaly jako aprílový žert.
Nejdřív Menšík v Miami – teenager z Česka, který se měl bát, a místo toho vládl. Pak Tabilo v Monte Carlu a Arnaldi v Madridu. Jména, která donedávna jen obdivovala, dnes odcházejí jako vítězové.
Ani Řím, Novakovo oblíbené jeviště, ho nepřiměl pokračovat v letošní antukové pouti. Místo toho přišlo odhlášení. Bez zranění, bez oficiální omluvy. Jen ten náznak melancholie: „Snad příští rok.“
Příští měsíc mu bude osmatřicet. Stále v TOP 10 a pořád největší sběratel grandslamových trofejí v historii. Ale letos poprvé se Djokovič netváří, že zvládne všechno. Ztrácí rychlost, ale hlavně – ztrácí jasný cíl? Bez trenéra, bez výher, bez úsměvu. Na kurtu je často sám, i když kolem něj stojí celý tým. Vypadá to jako přechodová fáze. Možná poslední.
Když Novak loni vypadl s Tabilem už ve třetím kole, bylo to poprvé, co v Římě působil bezbranně. Letos nepřijede vůbec. Možná se šetří na Paříž. Možná šetří síly na olympiádu.
Řím tím ale ztrácí víc než jedno jméno v losu. Ztrácí kus tradice. Kus vyprávění. Kus Novaka, který se měnil, stárnul, rostl i padal – právě na těchto kurtech pod zlatým sluncem Apeninského poloostrova.
Paříž, která samozřejmě hostí Roland Garros, vypukne 25. května.