Euroliga v kapse, ovace v zádech a konfeta v oku. Trenérka století Hejková končí jako královna

Největší bodový rozdíl v historii NBA: Oklahoma překonala 53 let starý rekord legendárních Lakers

"V závěru mi šlo pořád o to, abychom vyhrály. Nemám emoce, že je to můj poslední zápas, ale že jsme vyhrály a je to fantastické. Mám to takto a nebýt toho, že mi spadla konfeta do oka, tak bych ani neplakala," komentovala Hejková své loučení s typickým nadhledem.

Na finálovou scénu Euroligy se Natália Hejková vrátila už posedmnácté. Jako trenérka, která ve svých 71 letech stále určovala tempo velkých zápasů.

Do síně slávy FIBA byla uvedena už v roce 2019, ale její sbírka trofejí tím zdaleka neskončila. První dva evropské tituly brala s Ružomberkem (1999 a 2000), další dva pak se Spartakem Moskva (2007 a 2008). A i teď, v roce 2025, se zapsala do historie znovu. I s pražským celkem se tak mohla radovat hned dvakrát.

Po závěrečném hvizdu přišel emotivní moment: hala skandovala „MVP“, tribuny tleskaly ve stoje. I přes svou bohatou kariéru byla tím přijetím zaskočená. "Bylo to absolutně nečekané. Musím Španělům poděkovat i za to, jak nás přivítal celý tým."

Role favorita se potvrdila

Ve finále se USK nejprve utrhlo do desetibodového vedení, ale Mersin se dokázal vrátit do zápasu a málem otočil skóre. Klíčem byl návrat k tvrdosti a jednoduchosti. "Začaly jsme hrát měkkou hru a při tom agresivním basketbalu, který rozhodčí pustili, jsme potřebovali být tvrdší. Potom si to hráčky uvědomily… Rozhodla to obrana, ne útok."

A právě defenziva byla tím, co rozhodlo. Udržet Mersin na 53 bodech je výkon sám o sobě. "Myslím si, že v obraně to bylo fajn. Andersonová, která dává 15 až 20 bodů, má asi pět a hromadu faulů. My jsme prostě zase zahrály jako tým."

Hejková přiznala, že její tým do turnaje nevstupoval jako favorit. Ale všechno se zlomilo klíčovým vítězstvím nad Schiem a euforií proti Fenerbahce. "Potom se karta obrátila a do finále jsme šly jako mírní favoriti, což jsme si až tam moc nepřály, ale zužitkovaly jsme to."

A jaký byl pocit po výhře? Směs únavy, radosti a zadostiučinění. A také vědomí, že hráčky na trenérku myslely. "Zůstanou navždy v mém srdíčku. Každá chce vyhrát Euroligu, ale po konci mi všichni gratulovali, že mi to dali," zakončila. A teď je před ní ještě jeden velký úkol - získat domácí titul proti Žabinám...