Od Thermopyl až k vítěznému cigárku v irském baru: Procházka teď musí zvládnout na univerzitě diplomku

Samurajský instinkt rozhodl. Procházka zničil Hilla v dechberoucí bitvě

Kvůli dýchacím potížím navíc nemohl naplno trénovat, ale na výkonu to znát nebylo. „Na něco jsem si měl dát větší pozor, ale jinak jsem se cítil dobře,“ uvedl.

Oslavy po zápase byly komorní. „Měl jsem tu dva kamarády z domova, ale ty skolila únava. Tak jsem si s Jamahalem dal panáka vodky, pár piv a vítězné cigáro v irském baru. Chvíli jsme pokecali, ale nakonec jsem byl rád, že jsem mohl jít spát. Kdyby mí kámoši vydrželi, asi by to bylo divoké,“ smál se Procházka. Dodal, že popularitu UFC cítí i v zámoří. „V Los Angeles nebo ve Vegas mě lidi na ulici poznávají,“ přiznal.

Přípravu na zápas měl rozdělenou mezi několik míst. „Měsíc jsem strávil sám v Japonsku a v Mexiku. Pak se to nahustilo v Česku, kde jsme s Matějem Peňázem a Michalem Martínkem udělali kus práce. Jenže v Las Vegas jsem na konci přípravy onemocněl. Několik klíčových tréninků jsem musel vynechat. Ležel jsem, koukal na Bitvu u Thermopyl a hledal energii jinde,“ popsal komplikace.

Hillovy provokace před zápasem ho nerozhodily. „Nemám rád, když se člověk chová jinak před zápasem a jinak po něm. Tyhle řeči a osobní útoky nejsou nic pro mě. Dneska chce každý strhávat pozornost bez ohledu na důsledky. Ale spíš mi tím nabil energii,“ vysvětlil.

O soupeři měl jasno – Hill byl podle něj nebezpečný až do konce. „I když už byl zavařenej, pořád hrozil. Proto jsem na něj netlačil, abych ho dorazil už v prvním kole. Jednou jsem taky inkasoval a říkal si, bacha, kámo, nenech se mlátit,“ vzpomínal na zápas, který rozhodl před limitem ve třetím kole.

Za svůj výkon by si dal známku C. „Na A to nebylo. Potřebuju ještě zapracovat na některých věcech, třeba na odhadu vzdálenosti,“ přiznal.

V hale měl silnou podporu, i když bojoval proti domácímu Američanovi. „Bylo to cítit, lidi mě hnali dopředu. Ale musel jsem se držet, abych se tím nenechal strhnout,“ řekl Procházka, který si z odměny za zápas vyhradil 50 tisíc dolarů na pomoc onkologii. Na zápas pozval i americkou fanynku bojující s rakovinou, pro kterou si oholil hlavu. „Jsem rád, že tenhle tvrdý sport může šířit i dobré věci. Dáváme tím důraz na ty pravé hodnoty,“ dodal.

V příštím zápase by se rád postavil Alexu Pereirovi, kterému už dvakrát podlehl. „Znám jeho styl i nastavení a myslím, že na něj začínám mít recept. Každá porážka mě posune víc než jakákoliv výhra. Ty dvě prohry mi daly obrovskou zkušenost. Po té druhé jsem dokonce pochopil, co znamená skutečná hloubka meditace. Pereira je skvělý zápasník, nemá žádné řeči, neprovokuje, ale je tvrdý,“ ocenil možného soupeře.

Procházka ale nyní dává přednost studiu. Dokončuje magisterský program na Masarykově univerzitě v Brně, kde studuje sportovní edukaci bezpečnostních složek. „Musím to zvládnout v květnu nebo červnu. Další zápas bych viděl v létě, s Pereirou nebo Ankalajevem,“ řekl. Kombinovat přípravu a školu není snadné. „Ráno vstanu, odjedu trénink, pak si sednu ke knížce a jedu celý den,“ popsal, jak zvládá skloubit studium a vrcholový sport.