- Jan Matas ,
- 20. 01. 2025
top zprávy
Šum plných tribun a svištící míč mířící na koš z dálky, to je současná NBA v celé své kráse – či možná spíš kontroverzi. Michael Jordan už začátkem 90. let vyslovil obavu, že příliš trojek může basketbal ochudit o opravdové kouzlo. Jeho obavy se nyní začínají naplňovat.
Zlatá éra střední vzdálenosti
Vzpomínáte na devadesátá léta, kdy se v NBA v plné parádě předváděli velikáni jako Michael Jordan, Scottie Pippen či Hakeem Olajuwon? Jejich ofenziva přitom nestála jen na trojkách. Ba naopak: dokonalé střely ze střední vzdálenosti, parádní nájezdy na koš a hra plná fines a driblovacích triků tehdy určovaly tempo zápasů.
Jordan měl už tehdy důvod zůstat u svého typického stylu. Proč?
„Když se až moc opřeš do trojek, začneš zapomínat, k čemu ti slouží ostatní části hry,“ uvedla legendární „23“ v jednom z dobových rozhovorů.
Moderní exploze trojek
V dnešní době však v NBA panuje úplně jiná logika. Sám Steph Curry způsobil malou revoluci: najednou jsou trojky nejen lukrativní, ale i zdánlivě nezastavitelné. Obrana? Ta často jen sleduje, jak míč mizí v obruči z neuvěřitelných vzdáleností.
„Nechci, aby se ze mě stal špičkový trojkař za každou cenu, protože bych přišel o všechny ostatní zbraně,“ prohlásil Jordan dle webu talkSPORT, když v roce 1992 šokoval Portland šesti trojkami během jediného poločasu.
Stačí se podívat na statistiky. Jordan ve své kariéře vsítil „pouhých“ 1,7 trojek na zápas; Curry je na téměř desetinásobku. Je to pouze vývoj, nebo jsme se ocitli na špatné cestě?
Matematika je jasná, ale co show?
Dost možná je to otázka jednoduché rovnice: trojka přináší víc bodů než dvojka. Tak proč se s tím zdržovat? Jenže mnozí fanoušci, a dokonce i bývalí hráči, upozorňují, že výsledkem je mnohdy nudný basketbal bez opravdových soubojů pod košem.
A je to pravda: pokud někdo zvládne hrát agresivně na koši a současně ohrožovat soupeře zpoza oblouku, stává se téměř neubránitelným.
Kam se poděl zápal a tvrdá dřina?
Někteří tvrdí, že enormní nárůst trojek vede k odklonu od fyzického basketbalu, který byl pro NBA kdysi tak typický. Je to opravdu tak zlé? Nabízí se otázka, zda by neměl komisař Adam Silver zavést nové úpravy pravidel. Třeba posunout trojkový oblouk ještě dál nebo dát více prostoru obráncům, aby mohli střílející hráče lépe atakovat.
Nesledujeme jen pozlátko?
Pro řadu fanoušků je pohled na tři čtvrtiny týmu driblujících kolem trojky a čekajících na příležitost pálit z dálky už trochu monotónní. Statistiky sledovanosti hovoří jasně: popularita klesá a zejména starší publikum nostalgicky vzpomíná na doby, kdy se hrálo „na krev“ a hvězdy jako Jordan s ohromnou technikou a skvělým výskokem rozzářily palubovky.
„Jakmile se navnadíš na trojku, můžeš být víc pasivní. Přestaneš se rvát o prostor na koši.“ Tak by se dala shrnout klíčová část Jordanova varování.
Co přinese budoucnost?
Otázkou zůstává, kam se NBA posune. Pokud trend trojek nepoleví, mohli bychom se dočkat ještě extrémnějších střeleckých show, anebo se objeví nová generace talentů, která znovu ukáže sílu všestrannosti. Možná přijde hráč, který propojí Curryho odstřelování s Jordanovou zarputilostí a Kobeho mid-range uměním v jeden dokonalý balíček. Anebo postačí, že kluby prostě narazí na limit, kdy už střelba nebude tak úspěšná a donutí je to inovovat herní styly.
Závěrečný doskok
Michael Jordan ve své době poznal, co se skrývá za nekontrolovatelnou touhou trefovat trojky. Nechte se strhnout tím, co říkal: hrajte efektivně, ale nezapomínejte na ostatní zbraně. Současná NBA stále nabízí skvělé momenty, ale nelze popřít, že množství trojkových pokusů leckdy vytváří poněkud jednolitý zážitek. A co vy? Jak vnímáte budoucnost basketbalu? Těší vás trojkové přestřelky, nebo byste raději viděli návrat k rovnováze pod obručí?
„Nejde o to, zda trefíš pár trojek, ale zda umíš vzít míč, projít obranou a naprosto ovládnout hru,“ řekl tehdy Jordan po další vyhraném finále. A možná měl pravdu.
