Kvůli projevům na hřišti a upřímnosti nejsem oblíbený, řekl v rozhovoru pro Sportwin futsalista Tomáš Vnuk

Futsalovou reprezentaci čeká třetí duel skupiny o Euro. V nominaci převládají zástupci Plzně a Chrudimi

V aktuálním ročníku nejvyšší futsalové soutěže útočíte s Plzní na zlatý hattrick. Na prvenství v základní části to vzhledem k formě a náskoku Chrudimi spíše nevypadá, chystáte tedy stejně jako loni zlatý finiš?

„Určitě se o to pokusíme. Jak jste říkal, ta základní část je téměř, nebo já bych řekl i úplně, ztracená. Takže my se teď musíme soustředit na play-off, vyladit poslední detaily, nabrat kondici, teď nám přišel nový brankář, takže se i trochu sehrát a dát se také dokupy zdravotně, protože máme některé hráče zraněné nebo po zranění. Musíme se ale připravit na celé play-off, nejen na to finále s tou Chrudimí, které pravděpodobně vznikne.“

V předchozích pěti sezonách se pokaždé radovala z ligového triumfu Plzeň nebo Chrudim. Letos ale do vaší konfrontace výrazně promlouvá i Liberec, který jste nedávno zdolali 6:3. Bylo v tom zápase cítit, že by mohli tentokrát Severočeši promluvit do boje o titul?

„Byl to vlastně náš druhý zápas po Vánocích. Trochu na nás vlétli a my jsme to úplně nečekali. Nebyli jsme úplně v optimální sestavě a navíc to byl první zápas pro našeho nového gólmana, takže nám trochu zatápěli. Ale abych řekl pravdu, my jsme nedávali hodně šancí a ten výsledek 6:3 úplně neodpovídá té předvedené hře. Troufám si tedy říct, že bude znovu finále Plzeň – Chrudim, i když ty týmy jako Liberec, Kadaň nebo Slavia, jestli se trošku zase zvedne, do toho můžou promluvit. Ústí také posiluje, takže uvidíme, jak to tyhle týmy nakonec posílí a jestli se sehrají. Mají na to asi měsíc a půl.“

Jste plzeňský odchovanec a ve zdejším SK Interobal jste strávil většinu kariéry. Máte však za sebou i hostování ve Spartě nebo Benagu. Máte ještě choutky se vydat na jinou štaci, nebo u vás není ani po těch letech v klubu s motivací problém?

„Měl jsem i nějaké zahraniční nabídky, ať už to byla třeba Itálie, Chorvatsko, Írán nebo Francie. Ale ať už vezmu v potaz ten aspekt herní, rodinný nebo finanční, tak mě to nikdy netáhlo úplně někam ven, že by se mi to vyplatilo. Že bych si řekl jo, tahle nabídka za to stojí a půjdu se tam porvat. A teď už určitě ne. Mám věk, malou dcerku a rodinu, takže už to na přestup nevypadá. Za rok mi ale končí smlouva a pokud se s klubem nedohodnu, tak je možné, že někam půjdu, ale to je ještě za dlouho, takže uvidíme.“

V roce 2024 jste měl v reprezentaci skvělou bilanci. V sedmi startech jste za 280 minut na hřišti nastřílel 6 branek. To jsou na mezinárodní scéně solidní čísla, nebo ne?

„Určitě, i když tam byl jeden zápas, kde jsem dal čtyři góly. To bylo vlastně v létě v přátelském zápase, kdy se mi narodila dcerka, tak hned v prvním utkání poté jsem dal čtyři góly Švédům. Následně jsem na podzim nehrál s Ázerbájdžánem a Ukrajinou kvůli zdravotním problémům, takže těch zápasů mohlo být víc. Možná by bylo i víc branek, ale samozřejmě takováhle čísla jsou určitě dobrá.“

Kvalifikaci o Euro 2026 máte zatím rozjetou dobře. Po domácím triumfu s Belgií jste remizovali v Srbsku, se kterým máte shodně 4 body. S čím půjdete do zbylých duelů?

„V tom Srbsku si myslím, že to je ohromná škoda. Protože když jsme tam vedli 4:0, tak to mrzí, že jsme získali jenom jeden bod. Za stavu 4:0 to prostě musíme ukopat ať se děje co se děje silou vůle. Bohužel jsme nakonec získali bod a to jsme ho ještě mohli ztratit dvě vteřiny před koncem, ale samozřejmě to je dál otevřené. Postupuje přímo jeden tým, takže jsme pořád ve hře, což jsme chtěli. Druhý má téměř jistou baráž, kam jde 8 nejlepších celků z 10, takže tam když ty slabší jako třeba Belgii nebo Rakousko zdoláme, tak bychom tam měli taky být. Samozřejmě hlavním cílem je postoupit na to Euro, a jestli to bude z prvního, nebo druhého místa je, když to řeknu blbě, úplně jedno. Hlavně ať se na to Euro podíváme.“

Co zatím berete za svůj největší futsalový úspěch?

„Asi to byl úplně ten první titul s Plzní, kdy to nikdo nečekal. Já jsem navíc sebral všechny ty individuální ocenění. Byl jsem nejužitečnější hráč celé sezony, nejlepší hráč finále, nejproduktivnější hráč základní části, nejproduktivnější hráč play-off a nejlepší střelec play-off. Tam jsem měl opravdu super rok, vyhrál jsem, co se dalo a potom jsem pokračoval v Lize mistrů, kde jsem dal jako zatím jediný Čech gól Barceloně. Potom ale přišlo bohužel zranění, takže z toho nejlepšího to rázem spadlo do toho nejhoršího.“

Vaše jméno je pro futsalové fanoušky velmi dobře známé. Jaké ale byly vlastně vaše futsalové začátky?

„Můj futsalový začátek byl ve 13 letech, kdy můj rodný fotbalový klub Město Touškov dostalo takovou pozvánku, jestli si kluci nechtějí zahrát futsal. Přihlásilo se nás tam nějakých sedm. Nakonec jsem tam šel jenom já a potkal jsem tam kamaráda ze třídy, který mě tam k tomu dovrtal a už jsem tam zůstal. Začínal jsem tam s Michalem Holým a Tomášem Štverákem. Byl tam i Michal Kovács a taky trenér Tomáš Kadlec, který měl pak vedl v U19. Takže si myslím, že jsem ty začátky měl dobré, protože jsem se měl od koho učit. Byli tam ti kluci, kteří byli o tři roky starší a já jsem s nimi hrál. Pamatuji si, že už někdy ve 14-15 letech už jsem hrál za U16 a U18, kde jsem i dával góly. Jsou z toho i nějaké původní sestřihy. Kluci ani nevěřili, že jsem to já, když na mě nedávno jeden z nich vyskočil.“

Ve své kariéře už jste posbíral celou řadu trofejí. Máte ještě nějaký sportovní sen?

„Ty trofeje mám hlavně tam, kde si to, když to blbě řeknu, vykopu. To jsou ty kanadské body, góly, asistence...Jediné, co mi pořád uniká, je futsalista roku. I když si nejen já, ale i ostatní myslíme, že minimálně jednou jsem to měl vyhrát. Psali i na onlajnech, že jsem byl nejlepší futsalista za rok 2021. Ale prostě nemám tu přízeň. Hlasují o tom rozhodčí, delegáti, trenéři, hráči, a já nejsem kvůli svým projevům na hřišti a upřímnosti úplně oblíbený. To je asi jediné, co mi v tom CV futsalisty nějak chybí.“