V mých očích to bylo něco nepředstavitelného, že bych mohla mířit tak vysoko, prozradila pro SportWin elitní sudí Ženské basketbalové ligy Lucie Peterková

Nedílnou součástí basketbalového zápasu jsou kromě hráčů samozřejmě také rozhodčí. Jejich pohled na věc bývá často odlišný od těch hráčských či trenérských. Roli sudího velmi dobře zná i Lucie Peterková, která v tomto ohledu patří mezi absolutní tuzemskou špičku. Absolventka Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy, kde byl její specializací jak jinak, než basketbal, pravidelně rozhoduje zápasy nejen v Ženské basketbalové lize. Mimo pískání zastává Lucie Peterková také funkci předsedkyně rozhodčích pro oblast střední Čechy, a tak jsme za celou redakci Sportwin rádi, že se s námi podělila o svých zkušenostech z basketbalového prostředí.

Basketbal je pěkná a dynamická hra. Jak jste se k pískání vlastně dostala?

„Běžná klasika… Hrajete, zraníte se, chcete u milovaného sportu zůstat a nabízí se Vám buď začít trénovat, nebo pískat.“

V Česku patříte mezi rozhodčími k úplné špičce. Měla jste od začátku jasno, že budete chtít pískat?

„Určitě ne, v začátcích jsem chtěla pouze pomoci klubu. Navíc před 20 lety v nejvyšší soutěži pískala pouze jedna rozhodčí žena – Ilona Kittlerová Kučerová. V mých očích něco nepředstavitelného, že bych mohla mířit tak vysoko.“

Jsme národem odborníků na všechno a rozhodovat utkání v některých sportech není jednoduché. Jak jsou na tom v tomto ohledu fanoušci českého basketbalu, setkáváte se občas s kritikou?

„Česká asociace basketbalových rozhodčích (ČABR) v posledních letech vynakládá velké úsilí na edukaci trenérů napříč všemi kategoriemi a musím upřímně říct, že se to pozitivně odráží na kultivaci prostředí. Diváci bývají zrcadlem toho, jak se chovají trenéři a hráči na hřišti. Kde ale vidím ještě velký prostor ke zlepšení, jsou utkání malých dětí. Zde bývají velmi kritičtí rodiče a svým nevhodným chováním nám často otráví začínající rozhodčí, kteří ukončí kariéru hned na samém začátku.“

Několikrát jste pískala i Federální pohár. Jak se rozhodčí na takové ostře sledované klání připravuje?

„Vzhledem k tomu, že se jednalo o třídenní turnaj, měli jsme dostatek prostoru na vlastní skauting hráček. Navíc probíhala vzájemná interakce se slovenskými rozhodčími i komisaři. Jediné, co bych loňskému finále mezi týmy Piešťanské Čajky a Žabiny Brno přála, bylo vyrovnanější skóre. Jinak jsem byla s celým turnajem velmi spokojená.“

Co zatím považujete za svůj největší úspěch v dosavadní kariéře?

„Těžko říct. Jsem vděčná za každou důvěru, ať už se jedná o každoroční finále naší ženské basketbalové ligy mezi ZVVZ USK Praha – Žabiny Brno, finále Federálního poháru, přípravy ženských euroligových týmů nebo reprezentací. Za své úspěchy považuji činnost ve funkci předsedkyně rozhodčích pro oblast Střední Čechy, kde společně se svým týmem pracujeme na vzdělávání nových kolegů, prezentaci pravidel v klubech, pořádáme webináře a spoustu dalších projektů, které dělají basketbal zase o kousek lepší.“

Jaké máte naopak další cíle? Od těch nejbližších až po nějaký pomyslný vrchol?

„Cesta mezinárodní rozhodčí pro mě nebylo nikdy téma – volila jsem cestu rodinnou, to ale neznamená, že netoužím po tom pískat nejvyšší soutěž mužů v ČR, což je Kooperativa Národní basketbalová liga.“

Máte nějaký svůj vzor?

„V tom mám jasno – legendární rozhodčí Luigi Lamonica. Napadá mě pár slov, která ho skvěle vystihují – skromnost, empatie, lidskost, respekt a to všechno v kombinaci s obrovským porozuměním k basketbalu.“

Kdo je ve vašich očích nejlepší současný basketbalista světa?

„Aktuálně by určitě měla padnout jména jako Nikola Jokić, Luka Dončić, Giannis Antetokounmpo a spousta dalších současných top hráčů. Nejraději mám hráče s příběhem, a to je jednoznačně LeBron KING James – dnešní pokračování pohádky, kdy si syn Bronny ke 20. narozeninám zahrál s otcem za Los Angeles Lakers, je pro mě jako matku velmi dojemné. Je vážně radost sledovat tento životní sen.“

Úspěšný den českého basketbalu v Evropě. Žabiny se vrátily do Euroligy vítězně, překvapil také Nymburk