U Růžičky mi vadí, že za vězení viní všechny, jen ne sebe, vzkázal Řepka a nabídl vlastní pohled na věc

Tadeáš šel s kůží na trh a svěřil se s možným i nemožným. Snažil se slíbit, že se zlepší a do podobného problému se už nikdy nedostane. Jenže opak byl pravdou a těch problémů bylo ještě několik. Teď mu hrozí až deset let za mřížemi…

„S Mawarem jsem se potkal, když dal první a na dlouhou dobu jedinej rozhovor pro Red Card o svym období, který bylo hodně tmavý,“ vypisoval Řepka na svém Instagramu, kde dal zavzpomínat na období z loňského podzimu.

„Tadeáš je otevřenej a mluvil tak, že jsem si myslel, že je na cestě nahoru. Chtěl jsem tehdy věřit, že kauzu s videem na ulici a napadením to končí. Ve studiu jsem z něj vnímal pokoru i chuť se změnit a pracovat na sobě… Když přijel pak spolu s dalšími lidmi na kontrolu střihu a finále rozhovoru, protože si to chtěl schválit, už jsem z něj skromnost ani mírnost necítil. Spíš ulici. A asi se mu ani nelíbilo, když jsem mu říkal, že ho kriminál podle mě nemine a že to pro něj může být finální zúčtování, který mu pomůže se pohnout z místa,“ pokračoval někdejší skvělý fotbalový obránce, jenž nyní vede takový zajímavý debatní kroužek.

„Po čase u Willyho Caoa Tadeáš řekl, že si i Řepka myslel, že půjde sedět, ale že se to nestane. Dával znát přezíravost, byl hodně nad věcí. A stalo se to. Je ve vazbě. Nepřeju mu to, protože víc nešťastný místo plný nešťastných lidí než vězení neexistuje. Nemám rád soudy. Ty, co dávají rozsudky na papíře, a ještě víc ty od lidí…,“ líčil.

„Případ Mawara nebudu v ničem srovnávat se sebou. V životě a ve sportu toho dokázal pořád ještě míň než já a i naše přešlapy se dost liší. Co mi vadí, je to, že viní kohokoliv kromě sebe. Média, tlak lidí, vztah atd. A kope okolo. Všechny tyhle věci jsem zažil asi jako jeden z mála, včetně mediálního tlaku, velkého a šíleného. Za své chyby jsem ale mohl sám a do basy jsem nastupoval s tím, že tak podepíšu poslední účet a že jsem si to zasloužil. Nikdy jsem o tom nepochyboval. Za chyby se platí. Tohle u Tadeáše postrádám,“ psal.

„Cesta do tmy ho tak bude víc bolet, dokud to nepřijme. Přesto budu jedním z těch, kdo mu tam napíšou dopis, ať si každý myslí, co chce. Cesta nahoru existuje. Ale trvá to pomalu. A jedině přes rány. Ty, co rozdáš, dostaneš,“ znělo moudro bývalého obránce Sparty, jehož život je protkán také mnoha úspěchy a pády.