- Jan Matas ,
- 01. 10. 2026
Olivier Giroud už se pomalu připravuje na život bez profesionálního fotbalu. Francouzský útočník, který během kariéry prošel Arsenalem, Chelsea, AC Milánem či Los Angeles a získal mimo jiné titul mistra světa i trofej z Ligy mistrů, přiznal, že aktuální ročník v dresu Lille bude s velkou pravděpodobností jeho posledním. V den svých čtyřicátých narozenin uvedl, že je se svou kariérou naprosto smířený.
Když Giroud začínal ve francouzských nižších soutěžích, jen málokdo mohl předpokládat, kam až se jeho cesta protáhne.
O téměř dvě dekády později má za sebou kariéru, během níž získal největší klubové i reprezentační trofeje.
Definitivní tečku ještě neudělal, ale sám už připouští, že je velmi blízko.
"Tahle sezona je pravděpodobně moje poslední, a právě proto si užívám každý okamžik," řekl tento týden novinářům.
"Jsem smířený sám se sebou i se vším, čeho jsem během kariéry dosáhl. Cítím se komfortněji než kdykoliv předtím," líčil funkční veterán.
Giroudova cesta přitom nebyla příběhem zázračného teenagera, kterého by od mládí naháněly evropské velkokluby. Několik let strávil v nižších francouzských soutěžích a výrazněji na sebe upozornil až v Montpellieru.
V sezoně 2011/12 nastřílel v Ligue 1 jednadvacet branek, získal korunu pro nejlepšího střelce a otevřel si dveře do velkého evropského fotbalu.
Následoval přestup do Arsenalu, kde se během šesti let stal důležitou součástí útoku Arsèna Wengera a třikrát získal FA Cup. Poté se přesunul k londýnskému rivalovi Chelsea, s nímž slavil triumf v Evropské lize a následně také v Lize mistrů.
Další úspěšnou kapitolu napsal v AC Milán a později si vyzkoušel také angažmá v zámořském Los Angeles. Na sklonku kariéry se nakonec vrátil tam, kde jeho velká fotbalová cesta začala, čili do rodné země. V dresu Lille nyní bojuje o místo v sestavě i v čerstvých čtyřiceti.
Ještě výraznější stopu zanechal Giroud v reprezentaci. S Francií v roce 2018 získal titul mistra světa a během dlouhého působení v národním týmu se zařadil mezi jeho historicky nejúspěšnější střelce. V osobní sbírce má také Puskásovu cenu za nejkrásnější gól roku.