Balotelli bilancuje divokou a hektickou kariéru: Dokud tělo neřekne dost, budu hrát

Další ofenzivní hvězda míří do Turecka. Leao se domluvil na spolupráci s Galatasarayem

"Super Mario" zamířil do Al Ittifaq především proto, aby si fotbal zase užíval. "Všichni vždycky říkají: Do Dubaje jdeš kvůli penězům. Ale díky bohu jich nemám nedostatek. Peníze tedy nebyly jediným cílem. Projekt byl zajímavý a konkurenceschopný," pronesl v interview pro The Guardian.

Velkým lákadlem byla možnost zahrát si s mladším bratrem Enockem Barwuahem. "Už odmala jsme říkali, že si jednou zahrajeme spolu. Vždycky se mě ptal: Když hraješ za Inter, AC Milán nebo City, jak si s tebou můžu zahrát?‘ Říkal jsem mu, že až budu starší, možná budu v týmu o trochu nižší úrovně a tu možnost dostaneme. Vždycky to byl sen a teď se plní," pokračoval.

Mnohem kritičtější je při pohledu na současný italský fotbal. Jednu z příčin jeho problémů vidí v tom, že děti jednoduše přestaly kopat do míče na ulicích a v parcích.

"Když jsme byli malí, hráli jsme celé hodiny. Pamatuju si, jak se máma zlobila, protože jsem zůstával venku, dokud nebyla taková tma, že už nebyl vidět míč. Dnes chodím po Brescii i dalších italských městech a parky jsou prázdné," informoval.

Ulice mizí a s ní podle Balotelliho i fotbalisté

Podle Balotelliho udělaly své telefony, počítače i PlayStation. "Sedmileté dítě dnes možná hraje fotbal dvě hodiny každé tři dny. My měli stejné organizované tréninky a k tomu každý den tři hodiny v parku. Brali jsme to jako zábavu, ale ve skutečnosti to byl další trénink," líčil.

"Opravdu věřím, že talenty se rodily na ulicích a v parcích. Hráli jste hodně, učili se a poměřovali se se staršími. Dnes jsou děti na telefonech. Připadají si jako Ronaldinho, protože sledují jeho videa. Já si připadal jako Ronaldo, protože jsem stejné věci dokázal udělat v parku. To je velký rozdíl," upozornil.

Zajímavý vztah má stále s Robertem Mancinim. "Napsal mi k narozeninám a já mu ze srandy odpověděl: Hele, pořád ještě umím hrát!‘ A návrat do reprezentace? Balotelli má jasno: "Když budu dál dávat góly, tak ano," překvapil.

Na Anglii vzpomíná jako na jedno z nejlepších období kariéry. S Manchesterem City získal Premier League i FA Cup a byl u začátku jeho přerodu ve velkoklub. "Tehdy City ještě nebylo tak známé jako dnes. Byli jsme součástí týmu, který udělal první kroky k tomu, aby se City stalo tím, čím je dnes. To vám dává zvláštní pocit," těšilo ho.

Kopačky na hřebík zatím věšet nehodlá. "Na hřišti chci pokračovat tak dlouho, dokud se budu cítit dobře. Hraní je to, co miluju, takže dokud moje tělo neřekne "dost", budu pokračovat," zaznělo z jeho úst.

A co potom? Žádná další divočina se zřejmě nechystá. "Až skončím kariéru, určitě se chci věnovat svým podnikatelským aktivitám a dětem. Preferoval bych klid. Měl jsem hodně hektickou kariéru, takže usedlejší život by nebyl vůbec špatný," uvedl.

Jednu radu by dnes měl i pro šestnáctiletého Maria: "Řekl bych mu, aby některá rozhodnutí nedělal a aby v určitých chvílích poslouchal některé lidi," uzavřel.