Někdo po maratonu nemůže sejít schody. Cox jich běžela 100 za 100 dní napříč Indií a vyhýbala se tygrům, krávám, kozám i hadům

Bez Vondrové? Žádný problém! České čtvrtkařky braly nejlepší výsledek všech dob a mají jistotu světového šampionátu

• Hannah Cox uběhla přes 4200 kilometrů napříč Indií
• Smog, vedro, tygři, nehoda s motorkou i zdravotní kolapsy
• Celý projekt vznikl jako pocta jejímu zesnulému otci

Její boty dnes vypadají jako regulérní archeologický nález a do běžecké výbavy mají pořádně daleko. Roztrhané, obalené oranžovým prachem a spravované kusem pneumatiky od auta. Přesně tak ale vypadá výstroj člověka, jenž během několika měsíců absolvoval Maraton-uz-nebude-soucasti-mistrovstvi-sveta-legendarni-disciplina-dostane-vlastni-sampionat.html" target="_blank">přes 4200 kilometrů v extrémních podmínkách.

Celý projekt vznikl z osobního důvodu. Po smrti svého otce v roce 2011 začala Cox čím dál víc fascinovat její indická minulost. Obzvlášť ji přitahovala historická trasa, kterou Britové v 19. století využívali při zavedení kontroverzní solné daně v Indii. Součástí systému byla i takzvaná Velká indická zeď z živých keřů.

Dlouho přemýšlela, jak tuhle cestu absolvovat. Až jí jeden známý během léta 2024 řekl větu, která všechno změnila: "Myslím, že bys to měla běžet." A tak začala...

Přihlásila se do běžeckého klubu v Manchesteru a z půlhodinových výběhů třikrát týdně se postupně staly brutální výzvy typu "20-20-20", tedy 20 kilometrů každý všední den po dobu 20 dní. Později zvládla i sedm maratonů v sedmi dnech napříč Británií. Tehdy uvěřila, že projekt s názvem Project Salt Run možná opravdu není šílenství.

Na konci října loňského roku vyběhla od hranice mezi Indií a Pákistánem směrem ke Kalkatě, jen pár kilometrů od místa, kde se narodil její otec.

A realita byla ještě tvrdší než očekávání.

Běhala po rozpálených dálnicích, prašných silnicích, kolem polí, kanálů i přírodních rezervací. Vyhýbala se krávám, kozám i hadům, několikrát ji ohrozili řidiči jedoucí v protisměru a jednou ji dokonce srazil motocykl. Na noze jí po incidentu zůstala jizva.

Některé úseky byly tak nebezpečné, že dostala policejní doprovod kvůli oblastem známým útoky tygrů.

Zvracela u silnice, spala na benzinkách a běžela dál

Vedro, smog a prach byly všudypřítomné. Přestože před cestou absolvovala tréninky v tepelné komoře, nic ji nepřipravilo na realitu indických silnic. Během celé mise zhubla přes deset kilogramů a opakovaně bojovala se zdravotními problémy.

Jeden z nejbizarnějších momentů přišel u Tádž Mahalu.

"Byl to čtyřiadvacátý den a potkali jsme Richarda Bransona," zavzpomínala Cox. Slavný miliardář tam pořádal charitativní cyklistickou akci a pozval ji na večeři do luxusního hotelu. Jenže místo luxusu přišla katastrofa.

"Stačilo přivonět ke koktejlu Old Fashioned a věděla jsem, že budu zvracet," popsala. Druhý den přesto běžela další maraton. A pět účastníků Bransonovy akce běželo s ní. "Celý den mi bylo špatně a zvracela jsem u silnice. Ale věděla jsem, že to musím dokončit," líčila.

Její režim byl jednoduchý a brutální zároveň: běžet 15 kilometrů, najíst se, běžet dalších 15, znovu jíst, pak posledních 12 kilometrů, jídlo, spánek a znovu od začátku.

Historický rozchod: Maraton už nebude součástí mistrovství světa, legendární disciplína dostane vlastní šampionát

Posádka dodávky, která ji doprovázela, často spala na benzinkách nebo u krajnice. Jednou za deset dní si dopřál tým levný hotel kvůli teplé sprše. Jinak se běžecké oblečení pralo ve studené vodě na čerpacích stanicích.

Přesto Cox tvrdí, že celý projekt nikdy nebyl o slávě nebo senzaci.

"Lidé si pamatují Richarda Bransona a milionáře kolem něj, ale to byla jen maličká část celé cesty. Fungovalo to díky obyčejným lidem, kteří nám pomáhali," přiznala.

Projekt měl zároveň charitativní rozměr. Cox chtěla vybrat milion liber pro ekologické organizace. Kvůli financování si ale sama musela vzít půjčky a některé z nich řešila telefonicky přímo uprostřed Indie, když začínalo docházet peněz.

Ani po sto maratonech ale neskončila. V dubnu běžela maraton v Brightonu a následně i slavný londýnský maraton.

A paradoxně tvrdí, že právě klasické městské maratony pro ni byly psychicky těžší než indické dobrodružství.

"V Londýně každý řeší čas a výkon. To nikdy nebyl můj svět. V Indii jsme běželi za něčím mnohem větším," ozřejmila.

Nakonec přiznává, že celá cesta byla hlavně velmi osobní. "Měla jsem komplikovaný vztah s tátou. Project Salt Run byl asi hodně opožděný milostný dopis pro něj," zakončila extrémní běžkyně.