My chceme Baník! Z tribun zněl hněv, zatímco se domácí tým topil v ostudě

• Baník doma podlehl Pardubicím vysoko 1:4
• Trenér Galásek získal v osmi zápasech jen čtyři body
• Z tribun se ozývalo skandování „My chceme Baník“
• Kouč označil výkon za ostudu a postrádal důraz
• Ostrava je nejhorším týmem ligy v domácích zápasech

Mráz přichází z domácí kabiny

Zdálo se, že se nad Ostravou konečně začíná protrhávat těžká deka mračen. Výhra nad Duklou a cenná remíza z horké půdy v Karviné dávaly tušit, že se blýská na lepší časy. Jenže sobota ukázala, že šlo spíše o optický klam než o skutečný obrat. Slezský celek na domácím trávníku absolutně nezvládl duel s Pardubicemi a místo potvrzení vzestupné tendence přišel tvrdý náraz do zdi. Výsledek 1:4 není jen prohrou, je to facka, která bude bolet celou zimní přestávku.

Trpkost okamžiku si plně uvědomuje i lodivod lavičky. „Určitě to není pozitivní, ba naopak, je to hodně negativní. Trpká porážka 1:4 nám moc optimismu do žil nevlila,“ hodnotil situaci trenér Tomáš Galásek pro Oneplay Sport. Jeho bilance je neúprosná – osm ligových zápasů a pouhé čtyři body. Tým tak přezimuje téměř na samotném dně Chance Ligy, což je pro klub s takovou historií a zázemím alarmující stav.

Hněv tribun a trenérův povzdech

Když rozhodčí naposledy pískl do píšťalky, stadionem se nenesl potlesk, nýbrž hromové skandování: „My chceme Baník!“ Fanoušci tím dali jasně najevo, že to, co viděli na hřišti, nemá s bojovným duchem jejich milovaného klubu nic společného. A dvaapadesátiletý kouč se jim nedivil. Místo výmluv se postavil čelem k realitě. „Je to zasloužená kritika na nás všechny. Chceme, aby byl Baník někde jinde, než se momentálně nachází. Za mě to byla upřímně ostuda, co jsme dnes předvedli,“ sypal si popel na hlavu Galásek.

Rozhodovalo se tam, kde to bolí nejvíc... v obou šestnáctkách. Pardubice byly v těchto klíčových prostorech jednoznačně dravější, rychlejší a především efektivnější. Právě absence zdravé agresivity je něčím, co realizační tým trápí dlouhodobě. „Důraz nám chybí už pár zápasů, neměli jsme ho jak v Teplicích, tak v Karviné,“ povzdechl si trenér nad opakující se slabinou.

Pevnost, která padla

Ostrava bývala místem, odkud se body vozily jen velmi těžko, avšak letos se z nedobytné tvrze stala samoobsluha pro hostující týmy. Statistiky jsou v tomto ohledu nemilosrdné a nastavují zrcadlo zmaru. Baník je v domácím prostředí nejhorším týmem celé soutěže, když z devíti pokusů vydoloval pouhých sedm bodů.

Fanoušci, kteří týden co týden měří cestu na stadion, odcházejí zklamaní a frustrovaní. Sobotní debakl byl jen smutnou tečkou za podzimem, na který budou chtít všichni co nejrychleji zapomenout. Otázkou zůstává, co se musí v zimě stát, aby se na jaře z tribun neozývalo volání po „opravdovém“ Baníku, ale radost z gólů.

Historický moment, nebo historická loupež? Ceny vstupenek na MS trhají rekordy