Pro Vadlejcha je Tokio zaslíbené. Myslím, že ve finále bude stačit na medaili někde mezi 85 a 86 metry, míní česká naděje

Jeden z francouzských zámků a osobnosti z celého světa. Duplantis slibuje svatbu, na kterou hosté nezapomenou

Pro českého oštěpaře půjde už o sedmou účast na mistrovství světa. První dvě zastávky (Tegu 2011, Peking 2015) skončily vyřazením v kvalifikaci, od té doby ale nechyběl ve finále ani jednou. A co víc, pokaždé bojoval o čelní příčky, s tím, že nejhůře byl pátý v Dauhá 2019.

Na kontě má i tři cenné kovy: stříbro z Londýna 2017 a bronzy z Eugene 2022 a Budapešti 2023. Připočteme-li olympiády, od Ria 2016 se mezi elitní osmičkou neobjevil jen málokdy.

Letošní sezona pro něj ovšem patřila k nejtěžším. Kolenní potíže a nemoci omezily jeho starty na pouhé dva závody. V Dauhá nepřehodil osmdesátku, v Banské Bystrici si ale výkonem 82,33 m zajistil účast na MS.

Takto omezený program zažil naposledy v době pandemie. V roce 2020 závodil dvakrát, v roce 2021 před olympiádou v Tokiu čtyřikrát a přivezl odtud stříbro.

Namísto závodů tak přišlo léto vyplněné tvrdým tréninkem, poslední dva týdny v tureckých podmínkách. „Všichni kolem mě i já jsme dělali maximum pro to, aby levé koleno bylo v ideálním stavu. Na zvyšující se zátěž reagovalo dobře, pomáhaly vysoké teploty. Soustředění bylo skvělé, mám z toho dobrý pocit,“ chválil si spolupráci s Guzdkem, někdejším skvělým oštěpařem, jenž stále figuruje vysoko v českých historických tabulkách (85,74 m). 

Samotný program v Tokiu nebude jednoduchý. Kvalifikace i finále jsou rozděleny do dvou dnů (17. a 18. září) a kvalifikační blok se odehraje večer, takže prostor na regeneraci bude minimální.

„To je tak specifické, že s tím bude mít každý problém. Naposledy se závodilo ve dvou dnech na mistrovství světa v Dauhá, v kvalifikaci házelo dost lidí hezky, ve finále to byl snad den jednoho člověka. Dost podobné to bude v Tokiu, bude třeba vydržet oba závody a v kvalifikaci se co nejméně ‚vymlátit‘,“ říká Vadlejch.

Konkurenci samozřejmě vnímá. „Až na Juliana Webera, který má životní formu, je to taková klasika. Abych já uspěl, musím výrazně posunout svůj nejlepší letošní výkon. Vím, jak je těžké projít kvalifikací, která je psychicky snad i náročnější než finále. Myslím, že v něm pak bude na medaili někde mezi 85 a 86 metry. Možná to bude znít po loňsku zvláštně, ale tam nebyla ‚dvoudenní‘ soutěž,“ podotýká.

Optimismus mu ale dodává samotné místo konání. „Vyhrál jsem tu dvakrát, sice v Kawasaki, tedy ne na olympijském stadion, ale i podruhé jsem si vylepšil osobní rekord a vedl světové tabulky. Potřetí, když jsem sem přijel, tak jsem si pak odvezl stříbrnou olympijskou medaili. Tokio je pro mě zaslíbené a bylo by moc krásné, kdyby série pokračovala. Navíc budou diváci, což je přidaná hodnota, která z nás dostane maximum,“ těší se Vadlejch.